Pro Českou republiku jste ztělesněním amerického snu a země je za to na vás pyšná. Dosáhl jste tohoto snu i vy, sám pro sebe?
Snem každého člověka je žít ve společnosti, která respektuje svobodu vaší osobnosti. Z tohoto hlediska mohu říci, že se mi můj americký sen splnil.
Součástí tohoto snu je šťastná, fungující rodina. Souhlasíte?
Společnost, ve které jsem žil podstatnou část svého života, žádala po každém v první řadě loajalitu vůči straně a vládě, poté loajalitu vůči zaměstnavateli a loajalita vůči sobě a své rodině byla na posledním místě. V západní kultuře, a Amerika je tu příkladem, je to v době míru naopak. Loajalita vůči sobě a své rodině je na prvním místě. Teprve pak přijde loajalita k zaměstnavateli a až na konec ke straně a vládě.
Znáte někoho, kdo ztratil při tragédii své blízké?
Pravděpodobně ano. Seznam pohřešovaných nebyl v této chvíli ještě zveřejněn, ale firma, která se stará o moji finanční situaci, měla své úřady v jedné z budov, které byly zasaženy.
Jak jste prožil tohle černé úterý?
Jeli jsme ráno s Martinou do New Yorku. Několik kilometrů před městem jsem pustil rádio. Co jsme slyšeli, znělo tak absurdně, že jsem si v první chvíli myslel, ze jde o rozhlasovou hru. Na Manhattan jsme se už nedostali. Vrátili jsme se domů a zbytek dne jsem strávil u televize, na které jsem ocenil nejen objektivní zpravodajství, ale též skutečnost, že žádná stanice nepřerušovala a dodnes nepřerušuje své vysílání reklamami.
Světové finanční centrum bylo zničeno během hodiny. Ztracená nevinnost, nezranitelnost je pryč... Podobných výroků je plná televize. Co se stalo s americkým snem?
Toto je chvíle, kdy americký sen bude procházet těžkou zkouškou. Přibývají hlasy, že je nutné obětovat část našich svobod požadavkům bezpečnosti. Bude zapotřebí hodně moudrosti a prozíravosti vysvětlovat, že takový krok by znamenal vítězství - byť dočasné - těch, kteří nás napadli.
Žijete sice v Connecticutu, ale do New Yorku pravidelně jezdíte, pracujete tam... Jaký pro vás bude New York bez nejvyšších věží?
Co by asi, tenkrát, v dávných dobách, cítili Češi, kdyby jim Švédové zbořili Karlův most?
Váš přítel Henry Kissinger napsal ve Washington Post: "Tohle je útok na území Spojených států, hrozba pro náš způsob existence, hrozba pro naši svobodnou společnost. Proto s tím musíme naložit jinak - útokem na systém, který tyto hrozby produkuje." Co si o tom myslíte?
Jestliže se civilizovaní vládci islámských zemí nedokážou sami vypořádat se svými fanatiky, potom možnost, že se skutečně střetnou křesťanský a islámský svět, poroste každým dnem.
Zažil jste už v Americe podobnou atmosféru neklidu a rozčarování?
Podobná situace nastala, i když díky poměrně rychlému dopadení pachatelů v mnohem menším měřítku, po výbuchu v Oklahomě před osmi lety, při kterém ve federální budově zahynulo téměř dvě stě nevinných lidí.
Co navrátí Americe klid, sílu, jistotu?
Snažím se věřit, že americký sen je natolik životaschopný, aby přežil i nynější tragédii.
Na co se, pane režisére, těšíte?
V tomto okamžiku se těším na to, až Andy a Jim přijdou ze školky.
MILOŠ FORMAN |
Narodil se 18. února 1932 v Čáslavi. Protože jeho rodiče zahynuli v koncentračním táboře, vyrůstal v domově mládeže. V roce 1951 začal studovat na Filmové fakultě Akademie múzických umění obor scenáristika a dramaturgie. Po promoci pracoval jako dramaturg v Československé televizi a pak v Laterně magice. V roce 1962 dostal nabídku z Filmového studia Barrandov, kde začala jeho kariéra filmového režiséra. V letech 1967 až 1975 legálně pobýval v USA (na povolení Československého filmu). Za oceánem však zůstal i po uplynutí této lhůty a kromě režírování začal vyučovat na Filmové fakultě Kolumbijské univerzity v New Yorku. V roce 1977 dostal americké státní občanství. Miloš Forman je podruhé ženatý. S první ženou Věrou Křesadlovou má dnes pětatřicetiletá dvojčata Petra a Matěje. Dva synové-dvojčata, Jim a Andy, se před třemi lety narodili i Formanově druhé manželce Martině Zbořilové. |
Režie hraných filmů: |
Režisér Miloš Forman s oblíbeným doutníkem |
Miloš Forman |
Miloš Forman |
Miloš Forman |