„Zdařilá adaptace románu předního českého autora je obsahově i formálně atraktivním příslibem solidního a vyváženého televizního díla,“ avizuje ČT Nezvěstného. Kdo se nelekne hned, zděsí se při zjištění, že jde o příběh z února 1948.
Řekněme, že část lidí román nečetla a o Hostovském, emigrantovi, jehož knihy tu za minulého režimu nesměly vycházet, má představy jen mlhavé. Pokud se už dají přesvědčit, že Nezvěstný za vidění stojí, co si z něho vyberou?
Dobové politické drama, špionážní šarádu, nabádavou moralitu, kafkovskou absurditu? Možná nejlépe se dá doporučit jako napínavá detektivka vztahů, kde však místo vraha mávajícího kudlou pomalu zabíjí podezíravost, sebelítost, žárlivost, slabost, ukřivděnost, strach. Tedy vlastnosti zhusta společné „hodným“ i „zlým“; tím napínavější je celá skládanka.
Špionážní hra se tu rozvíjí také, třebaže tihle Jamesové Bondové jsou dílem vykulení amatéři, dílem chladně uvažující ouřadové. V akci je nenajdete, a nevědí-li málem už oni sami, na kolik stran to vlastně hrají, divák se v rafinované síti ztratí ještě snáze.
Nicméně prvky tichého psychologického thrilleru jsou v přepisu přítomny, účinkují dokonce podprahově, přestože se musí vydrápat přes četné zábrany. Jednou z nich je literární jazyk, byť ruší v osobních zpovědích méně než v dialogu. Další představuje pokus přenést na obrazovku takřečený „duchovní rozměr“ předlohy, což se v Česku dělá zpravidla tak, že se záběr rozostří či zpomalí, nebo se rozervaný hrdina nechá zádumčivě kráčet odnikud nikam.
Režie Pavla Kačírka má slabší místa připomínající onen našlehávaný nastavovaný styl, v němž se točily normalizační seriály. Dlouhé příjezdy, odjezdy, příchody, odchody, otvírání a zavírání dveří, zbytečné pomlky a příliš okaté symboly - tramvaj se směrovkou Bílá Hora nebo jízdy nahoru dolů v páternosteru. A samozřejmě „velká“ historie už zase vstupuje do „malých“ lidských dějin přes věčný rozhlasový přijímač.
Poslední rozpor se týká herectví. Na vesměs slabší dámy hrají přesilovku vesměs výteční muži, od Pavla Řezníčka v hlavní roli přes Bohumila Klepla, Karla Dobrého či Jiřího Štěpničku až po Davida Matáska, jenž utáhne i nevděčné hrdinné gesto v závěru. Ale pokud jde o „neviditelného“ hrdinu, jenž je přesto hybatelem všech činů, s tímhle trikem si televizní přepis poradil se ctí.
