Iva Janžurová

Iva Janžurová | foto: Ondřej KošíkMAFRA

Bylo to doposud jakž takž fajn, shrnuje oslavenkyně Iva Janžurová

  • 3
Pondělní záznam představení Audience u královny je jedním z televizních dárků k osmdesátinám Ivy Janžurové. „Nastalo mediální jančení kolem docela bezvýznamného jubilea,“ popisuje herečka.

Současně se omlouvá všem, jimž rozhovory odmítla. „Prosila jsem, aby to bylo bez obřadu, ale to se mi úplně nepodařilo,“ podotýká k jubileu, které oslaví ve středu.

Kdybyste si mohla sama vybrat, co byste ze svých filmů, televizních titulů a divadelních záznamů k narozeninám odvysílala?                        Ještě že to vybrali za mě. Čím dál víc mám v sobě méně jasné, co by stálo za pozornost. Lidi často vyjadřují fandovství k mým inscenacím nebo filmům a je to tak různorodé, že ani z těch ohlasů nejsem moudrá. Ale potěšilo mě, že v ČT jsou na programu Proměny nože, napsané vzácným mi Otou Hofmanem. Režírovala je Eva Sadková, byla tenkrát – rok 68 až 69 v nezvykle rozjařené formě. A to jsme byli tehdy všichni, rozjařeně zklamáni i odhodlaní se vzpírat osudu. Před časem mi psal syn Oty Hofmana, že by chtěl navázat na otce a natočit pokračování s Jaromírem Hanzlíkem a se mnou, ale zatím se neozval. Když jsem si film pustila a uvědomila si, že jsem ho měla zasutý a zapomenutý, moc se mi líbil. Tak ten bych si vybrala!

Po čem se vám v době covidové nejvíc stýskalo?                                  Stýskalo se mi jako všem po životě i práci v normálním čase. Nejdřív jsem žertovala, že to přišlo shůry kvůli mně, abych se už konečně na chvíli zastavila v tempu až příliš nepatřičném a nerozumném vůči mým silám, které mi diktovalo především divadlo. Slíbila jsem Kalichu napsat další hru, komedii ve stylu Veletoče, jenž se velmi dobře divácky ujal. Měla název Zlatá prkna a trochu jsme v ní s Janou Paulovou chtěly naťuknout legrácky kolem udělování cen Thálie, ale uvázlo to na tempu, tak jsem narychlo sáhla na vršek hromádky her, které mi posílají všemožní autoři, a ležel tam překlad francouzské komedie Pusťte mě ven, vlastně sólo pro jednu herečku. 

Nabídla jsem ji Kalichu a režii zkušebně své dceři Sabině, dopředu jsem odhadovala, s jakým druhem laskavosti mě odmítne a ona mě mile překvapila souhlasem i tím, že zahraje malou roli hospodyně té dámy, odeznívající hvězdy. Tak se mi spojilo radostné tvůrčí období s radostí být s dcerou spojená i prací a ona se velmi osvědčila. Tu hru jsem zpočátku lehce podceňovala, ale díky Sabině a hodnotám textu, jak jsme je víc a víc objevovaly, už je mi moc milá a je teď v covidové předpremiéře.

Divadla plánují letní hraní a filmaři natáčení, týká se to i vás?                    Asi to bude docela hustý. Den po oslavě narozenin v Národním divadle nastupuji do televizní pohádky Karla Janáka, pak do školního filmu studentů ze Zlína a v srpnu dělám s Miroslavem Krobotem film Šnajdr. Později asi Spící účet s Miloslavem Lutherem a ještě dva tři docela zajímavé scénáře se mi ocitly v e-mailu. 

Samozřejmě na letní scéně Kalichu jsou v plánu čtyři tituly, jako první oficiální premiéra Pusťte mě ven 30. června. Jsme v covidoválečné situaci, nesmíme očekávat mírové pohodlí, snad to přežiju a když ne, bylo to doposud jakž takž fajn.