Herečka bojovala od ledna se zdravotními problémy, měsíc byla hospitalizována v nemocnici.
Jitka Frantová Pelikánová v televizním seriálu Pohádky tety Boženky (1966)
„Hodně jsem zhubla, ale nabírám zpět. Mé onemocnění ale nesouviselo s koronavirem,“ řekla ještě před víkendem rádiu Frekvence 1. „Jsem nyní doma a nikam nechodím. Napsala jsem další představení a věřím, že se brzy budu moci vrátit na scénu,“ doufala.
Šéfredaktor Frekvence 1 Luboš Procházka uvádí, že ještě v neděli poslala herečka do rádia e-mail pro prezidenta Miloše Zemana, který byl ten den ve vysílání. „Ve vysílání pořadu jsme ji společně pozdravili. S paní Jitkou jsem byl v posledních měsících ve velmi úzkém kontaktu. V Římě jsme spolu v prosinci natočili velký rozhovor pro Frekvenci 1. Je mi jejího odchodu velmi líto a jsem rád, že jsem v neděli stihl splnit její poslední přání. Předat dopis prezidentu republiky,“ uvedl Procházka.
Pelikánová žila v Římě, kam emigrovala v roce 1969 za svým manželem. Tím byl populární ředitel Československé televize Jiří Pelikán, který patřil k předním osobnostem Pražského jara. Pelikán působil v Římě po srpnové okupaci v diplomatické funkci, pro jeho postoje dostala herečka okamžitý vyhazov z divadla Rokoko. Po krátkém angažmá v karlínském divadle jej v roce 1969 do zahraničí následovala. Oba tam následně požádali o politický azyl.
Pelikán později dostal italské občanství, byl nadále činný v politice a v roce 1979 se stal poslancem Evropského parlamentu. Jak uvádí ČTK, politickou podporu našel v socialistické straně Bettina Craxiho, který díky finanční pomoci umožnil vydávání časopisu Listy. Ten byl tajně dopravován a rozšiřován v Československu, což vyvolávalo pozornost československé tajné bezpečnosti, která Pelikánovy pronásledovala.
Ve filmu se Jitka rozená Frantová objevila už v roce 1949, kdy si zahrála v dobovém snímku Velká příležitost, na plátně jinak sbírala spíše menší role (Vyšší princip, Král Králů, Komedie s Klikou). Populárnější byla díky televizní tvorbě, zaujala třeba rolí tety Boženky v Robotu Emilovi a navazujících Pohádkách tety Boženky. V rozhlase měla vlastní humoristický seriál Z deníku dívky Barborky.
Díky znalosti jazyků se po emigraci prosadila na italské scéně, zahrála si ale i v německojazyčných dílech. Ve Vídni například ztělesnila hlavní postavu v Čapkově Věci Makropulos, za roli Madame Pace v Pirandellově hře Šest postav hledá autora získala v Itálii hereckou cenu Protagonisti.
„Během exilu ztvárnila mnoho filmových, televizních a rozhlasových rolí v Německu, Rakousku a později Itálii. Od osmdesátých let vystupuje i v divadle. V roce 2008 uvedla svou divadelní hru Moje pražské jaro. V roce 2008 obdržela v Itálii státní řád za zásluhy,“ píše se v hereččině profilu na serveru Paměti národa. Pelikánové monodrama Moje pražské jaro uvedlo i pražské Národní divadlo.
Jitko, měl jsem Tě moc rád. Byla jsi obdivuhodná herečka. Světlo věčné ať Ti svítí!
Tvůj,
Miloš Zeman https://t.co/sAlGIBJKpt
V roce 2015 převzala vyznamenání z rukou Miloše Zemana. Prezidentovi dlouhodobě vyjadřovala podporu. Těsně před ceremoniálem přišel server Aktuálně.cz se zprávou, že sama Pelikánová byla během šedesátých let aktivní spolupracovnicí StB.
Jitka Frantová Pelikánová s prezidentem Milošem Zemanem (říjen 2015):
V jejích složkách je vedená jako agent, měla údajně donášet na Jana Wericha, Irenu Kačírkovou či Jana Roháče. Sama herečka nařčení označila za „báchorky“. V emigraci se naopak sama dostala do hledáčku tajné policie. Po revoluci příležitostně navštěvovala Českou republiku a v roce 1996 se objevila v televizním seriálu Konec velkých prázdnin, který se podle scénáře Pavla Kohouta zabýval dramatickým útěky za železnou oponu.
