Reagovali tak na fakt, že právě odevzdali ryze současný, „hokejový“ snímek (jak jej všichni s oblibou nazývali). Dnes už pro projekt z období okupace, který představili na festivalu v Karlových Varech, hledají hlavní představitele.
„Postupně jsme zjistili, že nás doba protektorátu opravdu hodně zajímá. Až nás zaskočilo jak moc,“ říká Marek Najbrt, režisér snímku s pracovním názvem Protektor, který by měl mít premiéru 28. února 2009.
Základ vyprávění, které se odehrává v průběhu tří vypjatých okupačních let 1939 až 1942, tvoří soukromé drama manželské dvojice, herečky Evy a „rozhlasáka“ Emila. Ona je úspěšná, on žárlí a kdyby nezasáhla doba, nejspíš by se každý by se vydal vlastní cestou. Příchod války ovšem obrátí jejich existenci naruby...
Nakolik může zdánlivě nesouvisející kolektivní osud změnit život jednotlivce, vystihuje i zatím nejslibnější scéna scénáře. Manžel odjíždí na kole od své milenky, zrovna když se z rozhlasu ozve hlášení: na říšského protektora Heydricha byl spáchán atentát, jedn z pachatelů ujel z místa činu na dámském bicyklu...
„Přestože se ta myšlenka nabízí, neinspiroval nás žádný reálný příběh, je to klasická směs fikce a reality. Fakta jsou ale samozřejmě důležitá,“ upřesňuje Najbrt.
Má za sebou měsíce práce s historickými prameny, ke spolupráci se svým týmem přizval i několik odborníků – hodně pomohl například archivář a historik Vojtěch Šustek.
„Film má ovšem ještě druhou, řekněme fantaskní rovinu, tak jako všechno, co jsme dosud natočili – máme rádi, když můžeme realitu někam posunout,“ dodává Najbrt s tím, že jednou z vedlejších postav bude i legendární český „Batman“ Pérák.
Protože rekonstrukce historie vždycky vyžaduje vysoké náklady, sháněli producenti peníze, kde se dalo. „Rozpočet se zatím pohybuje kolem 65 milionů korun, točit by se mělo začít v únoru a právě se nám k naší velké radosti podařilo získat ke spolupráci i německého kolegu Andrease Eichera,“ prozradil producent Pavel Strnad.
Má ale film, který se vrací o více než půlstoletí zpátky, vůbec šanci někoho oslovit? „Nedělám si iluze. Jsou diváci, pro které je historie mrtvá záležitost, a pak jsou lidi jako my, které baví hledat v ní souvislosti s dneškem. Snad jich není málo,“ doufá Najbrt.
