Filmové kluby míří do škol

Po revoluci, kdy se otevřely zdejší trezory i cesty pro dovoz kdysi nedostupných filmů ze Západu, se filmové kluby zdály být náhle bez užitku. Dnes zažívají obnovu, přibývá jich a přímo ve školách pomáhají vychovávat nové, filmově vzdělané publikum. Logický hlad po americké filmové zábavě z počátku devadesátých let už byl nasycen a část publika začala vyhledávat jiné filmy - kultovní, klasické, nezávislé. Vedle artkin tak přišly znovu do módy filmové kluby.

"V posledních letech se vylepšila finanční pozice klubů, místo jednoho titulu ročně si můžeme dovolit koupit jich dvanáct až čtrnáct," říká Jiří Králík z Asociace českých filmových klubů.

Zhruba deset snímků z těchto ročních nákupů spadá vždy do putovního festivalu Projekt 100. Další se kupují nárazově, často společně se slovenskými kluby či Českou televizí; jiné se přebírají z tuzemských festivalů nebo od alternativních distribučních společností, které ukončily činnost. S řadou distributorů kluby spolupracují nebo jejich tituly svým členům doporučují. Z nejbližších premiér kluby ohlašují francouzskou studii vztahů Kapky deště na rozpálených kamenech, Iosselianiho snímek Sbohem, sladký domove, slovenskou novinku Hana a její bratři či Norštejnovu animovanou kolekci Pohádka pohádek.

Pavel Rajčan, který vede pražské kino Aero a zároveň metodické centrum klubů, upozorňuje na databázi filmů vhodných pro kluby, která na stránce www.artfilm.cz představuje už devět set titulů. "Jsou tu i snímky, kterým vypršela tuzemská práva, ale mohou se znovu objevit. Přidáme i návod, která díla lze sehnat v kulturních střediscích různých zemí," říká Rajčan. Kromě cyklů pořádaných v Aeru, kde nyní plánují retrospektivu Petera Greenawaye či Ingmara Bergmana, mají kluby podíl i na každoročních akcích včetně mimopražských. Chystá se opět seminář filmu středoevropského, ruského a britského za účasti členů skupiny Monty Python, Letní filmová škola o klasické i rockové opeře či Rychnovský smích, letos věnovaný Jaroslavu Marvanovi. Vznikají také nové projekty - třeba filmový klub v Boskovicích přišel s nápadem představit v okolních školách slavné hudební filmy.

Právě na školy, kde filmové umění v osnovách stále chybí, se teď klubisté obracejí především. Pojem výchovná představení sice nemají rádi, ale dnešní mládeži už zřejmě nevadí. Stalo se, že na promítání klasického díla přišlo jen třicet klubistů, zato tři sta středoškoláků. I učitelé prý objevují, že projekce Markéty Lazarové působí víc než přednáška. "Registrujeme asi sto třicet filmových klubů v republice a přibývají nové - hlavně studentské. V Aeru hrajeme pro školy každou středu," jmenuje Rajčan další důvod, proč příští publikum náročných snímků hledat a pěstovat na školách.

Pavla a Jiří Švédovi pořádají Filmový cyklus (nejen) pro středoškoláky už jedenáctý rok. "Letos se koná v sedmi městech v Česku a čtrnácti na Moravě a ve Slezsku. Představí osm děl, ke každému dostanou studenti zdarma leták," líčí Švéda. Kolekce obsahuje třeba Wendersův hudební dokument Buena Vista Social Club, Jarmuschův film Ghost Dog - Cesta samuraje či Michálkovo Zapomenuté světlo.

Aktivita "Škola a film" ovšem pro kluby znamená i změnu strategie. "Překonali jsme živelnou fázi, kdy jsme dokupovali novinky a občas se tak překrývali s distributory menšinových děl. Jejich nabídka je dnes v tuzemsku dost široká, svět jsme dohnali, ale zjišťujeme, že nám chybí klasika. Což byl původní předmět činnosti klubů. Ke klasice, k vytvoření zlatého fondu světové kinematografie, se musíme vrátit," shrnuje Králík.

,