Čas přemýšlí o nás stejně jako my o něm

- Hovoří - li režisér Jan Gogola o svém zatím posledním snímku Nonstop, důsledně se brání slovům dokument a dokumentární. Natočil prý filozofickou grotesku o nekonečnu. Nevíte, co si pod tímto pojmem představit. A jestliže se ptáte, jakou má souvislost dálnice s nekonečnem, pak si přečtěte následující rozhovor.

Jak byste film Nonstop vymezil?

Jedná se o nedokončený film. Vymezil bych ho jako filozofickou grotesku o nekonečnosti proudící dálnicí mezi Prahou a Brnem a mezi Brnem a Prahou.

Na produkci se podílelo Studio FAMU a Česká televize. Jak se o tyto role podělily?

Měl jsem velké štěstí, že jsem potkal paní Beckovou a tehdy ještě pana Branislava z České televize. I když jsou to lidé, kteří uvažují jakkoli jinak, byli natolik velkorysí, že nám umožnili film udělat. Já sám jsem před třemi týdny ukončil pátý ročník FAMU, kde jsem studoval dokumentární film. Tento film jsem na začátku třetího ročníku začal zpracovávat v koprodukci s Českou televizí. Jinak všichni členové štábu jsou z FAMU.

Dokument V České televizi zatím neprošel schvalováním.

Ano. Čeká nás zřejmě ještě přestříhávání, přeformulování, převtělování celého filmu. Vyřadíme některé záběry, o nichž pochybuji. Nejedná se ovšem o radikální změny. Situaci, v jaké se nacházíme, bych vystihl citací z filmu: "nyní se motáme v takovém kruhu, kde se  motá se i samotný film."

V Nonstopu je střih klíčový, z něj samotný snímek povstal.

Natáčení trvalo devět dní, ale další rok jsme strávili ve střižně. Film vlastně povstává znovu a znovu podle reakcí lidí a štábu při natáčení, podle reakcí těch, kteří jej shlédli buď dříve nebo na premiéře v Arše. Někde jsou ještě hluchá místa. Myslím, že určité věci mají určitý význam právě proto, že jim předcházejí hluchá místa. O míře hluchoty zřejmě také bude náš rozhovor o grantu, o který jsem požádali. Od něj se také bude odvíjet konečná délka filmu a jeho eventuální přenesení na pětatřiceti milimetrová materiál.

Jaké poselství jste chtěl lidem sdělit a jak jste přišel na souvislost nekonečna s dálnicí ?

V životě by nám mělo jít o všechno. Chtěl jsem nějak zformulovat, že člověk při vnímání světa musí brát v potaz dějiny, určité myšlení a konkrétní životy lidí, fakt, že lidé pracují, chodí nějak oblékaní. Když jsem o tom takto přemýšlel, tak mi přišlo, že právě dálnice v sobě obsahuje všechny zásadní vrstvy minulosti i současnosti dějin, ať už jde o pravěk, který odkryjeme při stavbě dálnice, šamanismus, počátky křesťanství, které ve filmu symbolizuje Devět křížů nebo současný kapitalismus a současný život.

Výpovědi většiny lidí díky střihu, ale nejen díky němu, působí směšně a hloupě. Neudělal jste si z aktérů trochu legraci?

Film je nelidský, protože by nám v životě  nemělo jít jen o člověka.

Nevybírali jste tedy záměrně lidi jednoduššího založení?

Nenarodili jsme se ze své vůle, jsme součástí dění, které bychom zase měli znovovyvolávat. Stejně jako jsme se vybírali aktéry filmu, vybírali si oni nás, a tím se stali spoluautory filmu.Většina setkání byla naprosto náhodná. Vyjma dvou, tří, lidí tam jsou všichni, které jsme natočili.

Pak je to ovšem tristní svědectví o úrovni národa a jeho povědomí o hlubších filozofických otázkách.

 

To je možné. Myslím si, že moment humoru je důležitý, proto, aby si člověk uvědomil určité identifikace  a mohl je přesáhnout, čehož jsme ve filmu také často svědky.

Jak se vám podařilo náhodně vybrané lidi přimět, aby na kameru nevázaně hovořili o tak složitém tématu, jako je nekonečnost?

Kamera je úžasná rekvizita, která lidi vyprovokuje a oni oprávněně získají pocit, že jde o všechno, že jde o život. Provokativní je také právě tato otázka směřující ke " všemu", protože si tuto otázku v každodenním životě neustále pokládáme, aniž bychom ji uměli zodpovědět, což také, doufám, Nonstop potvrzuje.

 

Některé momenty jste inscenovali, takže nejde o ryze čistý dokument.

Termínu dokumentární film  je kompromitován fenoménem autenticity a reality, jakoby byla nějaká nerealita. Když určitou situaci zinscenujete, dozvíte se například, že starý šedesátiletý pán je schopen vystoupit se své seriózní šlupky, zahrát si s námi na indiány, přesáhnout tak sám sebe, vrátit se do dětství a tím se nekonečnosti alespoň dotknout, vystoupit z času.

Téma času je ve vašem životě zřejmě velmi důležité. Přemýšlíte o něm hodně?

Čas přemýšlí o nás stejně jako my o něm. Nedávno se mi narodila dcera. Porod začal v letním čase a skončil v zimním. A co teď s tím?