"Angloamerické hrdinky se pohybují vesměs kolem třicítky, kdežto ta naše je mladší, pětadvacetiletá," říká o snímku, jehož přípravy k natáčení by se měly začít už v září. "A třebaže příběh vyprávíme ženskýma očima, rozhodně není určen jen pro ženy takové a muže makové. Ve všech svých filmech se snažím, aby se v nich poznali lidé obecně," tvrdí filmařka.
K anglofonní linii se však hlásí, pokud jde o zlehčující tón vyprávění. "Mám ráda hlavně tragikomedii, kdy se střídá mrazení v zádech s uvolňujícím smíchem - stejně jako v životě. Večer vám nějaká záležitost připadá jako obrovský problém, ráno se jí s kamarádkou zasmějete. Čili s humorem, místy až černým, se chceme dívat na nejintimnější věci včetně trapností. Právě z vlastních trapasů má člověk nejdříve děsivý pocit, o to víc je pak úlevné vidět je z jistého odstupu," připomíná Pavlásková.
Jaká je hrdinka Bestiáře, jejíž představitelku režisérka právě hledá? Prý křehká, půvabná, byť ne vyloženě krasavice, plná vnitřní, vůlí krocené energie, přemýšlivá, inteligentní. Ale také chybující, nezkušená, ve svých činech až dětsky naivní. "Naprosto otevřeně se poddá vztahu s mužem, který si naopak ponechává vlastní svět: je to takový záhadný hráč, jednou jí nabídne vše, vzápětí jí zase vše vezme. Až se dívka rozhodne, že ty tradiční role změní, že teď to bude naopak ona, kdo si bude vybírat, diktovat, ovládat své city. Pro ni to ovšem není hra, nýbrž jen jiný způsob hledání vztahu - a zase někde dělá chybu," líčí režisérka. Ačkoli prý nemá ráda slovo emancipace, tady je použije: "Řekněme, že dívka dosáhla emancipace, a neví, co s ní. Chová se jako muž, ale nepřináší jí to radost ani uspokojení."
Pavlásková ujišťuje, že ani ve filmu, ani osobně žádný útočný feminismus nevyznává. S Nesvadbovou při dlouhých debatách pouze došly k totožnému názoru, který by se dal zobecnit větou: Ačkoli muž a žena už dělají totéž, není to totéž. "Muž si může dovolit svobodnější chování - ale i když se žena chová stejně, získaná svoboda ji tolik netěší. Původní role se hodně vyrovnaly, nicméně na to, aby se cítila šťastná v pozici vlka samotáře, na to prostě ještě nemá," shrnuje režisérka zjištění, k němuž spolu s autorkami filmového Bestiáře dospěje také jeho hrdinka.
Paradoxně půjde tenhle příběh dnešní ženy do výroby dříve než režisérčin starší projekt, věnovaný pohnutým osudům herečky Adiny Mandlové. "Dopsali jsme s Alešem Fuchsem první verzi scénáře, ale protože jde o dobovou podívanou, její rozpočet je dvojnásobný v porovnání se současnou látkou - a byla by škoda to ošidit. Pověřila jsem tedy jiné lidi sháněním peněz a zatím se soutředila na Bestiář," vysvětluje Pavlásková. Když má obě své filmové hrdinky porovnat, překvapivě dokládá, že na oné cestě k "osvobození ženy" došla prvorepubliková hvězda o krůček dál než mladá dívka z počátku třetího tisíciletí. "Adina Mandlová byla v podstatě renesanční bytost, v rámci své doby opravdu překročila pokrytecká pravidla měšťácké morálky. Byla neuvěřitelně moderní, silná, živelná. Druhou stranou téže mince je fakt, že zůstala osamělá a spoustu nocí, hlavně o svátcích, kdy všichni odešli ke svým rodinám, tajně proplakala." Rozdíl generací tu Pavlásková vůbec necítí, právě naopak: když si pustila nahrávky rozhovorů s Mandlovou, které vedl Josef Škvorecký, měla dojem, že naslouchá své kamarádce - vrstevnici. Už proto věří, že po Bestiáři dojde i na barvitý retropříběh kdysi tak slavné české herečky.
 Irena Pavlásková |
 Irena Pavlásková |
 Irena Pavlásková |
 Irena Pavlásková |
