RECENZE: Borg/McEnroe. Filmový boj velikánů tenisu nebudí odpor ani závrať

Těžko říci, koho může sportovní příběh Borg/McEnroe uchvátit. Jak dopadlo finále Wimbledonu 1980, fanoušek ví, ostatní si to dohledají. A filmová cesta k výsledku vede umetenými chodníky.

Film Borg/McEnroe není zdaleka tak vzrušující jako příbuzní Rivalové. Důvodem přitom není fakt, že závodní vozy působí na plátně úderněji než borci na tenisovém kurtu. Byť jde o pražskou Štvanici, kde se skandinávská koprodukce zčásti natáčela, a třebaže titulní hrdiny ztvárnili dva pohlední i výrazní herci, Švéd Sverrir Gudnason a Američan Shia LaBeouf.

Ryba zavání od hlavy, film od scénáře – a ten, který dostal do rukou pro svůj celovečerní debut dánský režisér Janus Metz, má všechny znaky modelového schématu. Do průsečíku dvou životních etap se vejdou dětské začátky kariéry, ctižádostiví rodiče, trenéři, fanynky, média, lásky, kolegové; to vše rámováno jedním památným turnajem, kde Borg obhajoval svůj pátý titul v Londýně, a provázeno obapolnou cestou do hlubin tenistovy duše. 

Načež se dospěje ke zjištění, že tenis je pomalu více věda než hra, že „všechno je v hlavě, musíš vypnout mozek“, jak radí Borgovi jeho letitý trenér ve výtečném pojetí Stellana Skarsgarda, a že oba finalisté, milovaný gentleman Borg i nenáviděný fracek McEnroe, jsou si vlastně podobní. Jen s tím rozdílem, že starší z nich už se naučil svou výbušnost zkrotit. Obhájce titulu se zdá nervní, plachý, chorobně oddaný soukromým rituálům; vyzyvatel naopak vzteklý, hrubý a přímočarý. Tak se navzájem zpovzdálí sledují od prvního kola soutěže až do vzájemného čelního střetu.

Borg/McEnroe

50 %

Švédsko / Dánsko / Finsko, 2017, 107 min

Režie: Janus Metz

Scénář: Ronnie Sandahl

Hrají: Sverrir Gudnason, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgard, Tuva Novotny, David Bamber, Robert Emms, Björn Granath, Demetri Goritsas, Claes Ljungmark, Scott Arthur, Zuzana Geislerová, Peter Hosking a další

Uzavřený svět, kde se vedle války nervů bojuje také o peníze, reklamy, pozornost tisku či vysílací práva, se bohužel ve filmu poodhalí pouze v povšechném náznaku. 

Více prostoru se věnuje dospívání obou tenistů, jejichž vzdorní pubertální představitelé jsou skoro vděčnější než dospělí, a ve finále pak zlomovým okamžikům mače, kdy údery raket střídá mohutný zvuk smyčců a diváka stáčejícího pohled za míčkem v rychlém tempu tam a zase zpět začne bolet za krkem.

Zkrátka Borg/McEnroe patří k filmům, které nebudí ani odpor, ani závrať a z nichž je znát povinný díl uctivé piety. Samozřejmě náruživý milovník tenisu může hodnocení zvednout klidně o deset procent – už jen za to, jak přesvědčivě oba herci zvládají třeba dělové podání.

22. září 2017