Vítejte v Česku - film Anatomie českého odpoledne

Vítejte v Česku - film Anatomie českého odpoledne | foto: Breathless Films

RECENZE: Nejlepší český film roku je konečně v kinech, i když s oblohou

  • 1
Jednoznačně nejlepší český film loňského roku je konečně k vidění v kinech coby součást projektu Vítejte v Česku. Jmenuje se Anatomie českého odpoledne, trvá dvaadvacet minut a ani jediná není navíc.

Protože Anatomie českého odpoledne, nositel ceny kritiky a dvou Českých lvů, spadá do krátkometrážní tvorby, kina nevěděla, jak nezvyklý formát odehrát. Stalo se až nyní v pásmu tří děl mladých filmařů, přičemž dvě následující působí spíše jako obloha hlavního chodu.

Anatomie českého odpoledne 80 %                                                     Režisér Adam Martinec si ze skutečné tragédie vzal jen záminku jednak k nečekané pointě, jednak k výstižné náladě parného dne u vody, kdy všem od plavčíka přes pokladní po fronty zákazníků tečou nervy, hledají se ztracené tašky i děti, panuje dusná a lenivá apatie, strach o dva kluky hrající si v lese u břehu se stupňuje a z formanovsky přesných dialogů se rodí kličkování a zapírání typu „nic neřeš, je tam napsáno, že na vlastní nebezpečí“. 

Navíc herecky v čele s Jakubem Špalkem je to parádní jízda a někde v druhém plánu člověk pocítí závan vděku za pandemii, která jej zbavila stresových davových zážitků. Jenom ty sandály, pupky a trenky působí jako laciné klišé, které se studií národní povahy ve stylu „hlavně že se to netýká nás“ vůbec nesouvisí.

Hranice 65 %                                                                                              Damián Vondrášek si pro thrillerově laděný příběh zvolil téma otců a synů na dva způsoby. Jeden z mužů je tuzemský celník, druhý ilegální uprchlík, jehož potomkovi se při zásahu podaří uprchnout do noci. Nutno dodat, že při zásahu oboustranně drsném a dovedně nasnímaném; akční stránka příjemně překvapí.

Současně však z konfrontace postojů postupně prosakuje tendenční moralita o kovbojských manýrách strážců zákona a „špatných pravidlech“, jejichž dodržováním se i slušný odpírač násilí proviňuje proti lidskosti. Čili korektní vzkaz bez překvapení.

Protihráč 55 %                                                                                                  Ondřej Erban do svého příspěvku získal Kryštofa Hádka. Využil ho pro netypickou roli kdysi úspěšného fotbalisty, který však propadl automatům a nyní se pokouší o návrat: v izolaci od rodiny, pod bezmála vězeňským dohledem trenéra. 

V paměti však po něm zbude pouze záhada, jak osud gamblera zapadá do tématu „čecháčkovství“ neboli kostrbaté jednotící linky trojice příběhů, uváděných pod ironickým společným názvem Vítejte v Česku.