RECENZE: Život je krásnej. I přes ty problémy s početím či odpor k sexu

Krásní lidé žijí krásné životy. Někdy se jim ale stane, že ten pocit nemají. Tak uvádí ústecké Činoherní studio svou nejnovější premiéru, kterou je autorská hra Karla Františka Tománka, již si pro severočeskou scénu sám zrežíroval.

Právě tyto krásné lidi totiž Tománek, který je známý prací pro VOSTO5 či Dejvické divadlo, představuje divákům. Na jejich příběhy podle svých slov přišel, když dřív brával stopaře. „Řekl jsem jim: svezu vás, ale chci za to příběh,“ vysvětluje režisér v průvodním slovu k představení. 

Na scéně se tak objeví čtyři ženy a tři muži. Všichni jsou nějakým způsobem úspěšní, všechny ale zároveň uvnitř drtí nějaká nejistota či nenaplněná tužba. Laura Evy Vrbkové je kupříkladu učitelka, která toužila být zpěvačkou, Věra Natálie Drabiščákové je nepříliš úspěšnou herečkou, Anna Fišerová hraje krásnou dívku Porsche, které se hnusí sex, Alan Matúše Bukovčana je pak doktor, který nedokáže operovat bez užití drog. Zmíněnou nesourodou čtveřici ve svých rolích doplňují ještě Jaroslav Achab Haidler, Marta Vítů, Adam Ernest a Barbora Milotová.

Tománek napsal hru, jejíž těžiště spočívá v dialozích, na scéně se vždy objeví dvojice, maximálně trojice postav, která spolu vede více či méně bizarní rozhovor. „Studovala jsem Matfyz, ale skončila jsem na DAMU, asi osud,“ popisuje třeba ležérní Věra polonahému mladíkovi v podání Adama Ernesta, aby si na něm následně začala zkoušet roli lovkyně zajíčků. Téma sexu, početí a partnerského soužití se dějem vůbec výrazně proplétá, podobně jako podivné narážky na svět rostlin. Zjevná autorova fascinace našimi mlčícími zelenými společníky inspirovala i scénografa Dádu Němečka, který se bezejmenný interiér nebál ozvláštnit třeba kaktusy. Tománek do zmíněných rozhovorů nepravidelně zakomponoval různé indicie, ze kterých si pozorný divák postupně skládá, jak je která postava s kým v přízni.

Život je krásnej

65 %

Činoherní studio Ústí nad Labem

premiéra 16. října 2017

režie: Karel František Tománek

hrají: Natália Drabiščáková, Eva Vrbková, Anna Fišerová, Adam Ernest, Marta Vítů, Barbora Milotová, Matúš Bukovčan, Jaroslav Achab Haidler

Jednotlivé výstupy oddělují poetická intermezza v prostoru za scénou a neučesaná elektrická kytara; zde zdaleka nejvíce zaujme krásné pěvecké sólo Evy Vrbkové, zbytek je tu jen k dofouknutí bizarní atmosféry.

I když souvislost mezi všemi postavami či nějaká finální pointa z představení nevyplývá nijak snadno, divákovi se dostane zajímavé postmoderní koláže, která možná jen ilustruje vlastní pohled na svět jednoho z našich současných tvůrců.