Nápaditý hrací prostor konvenuje s dramatickým příběhem. Láska dospívajícího Františka k Terině od kolotočů víří spolu s neodbytnými vzpomínkami stárnoucícho básníka na její předčasnou smrt. Scénografie Petra Matáska, v níž rotuje publikum, vyvolá iluzi komediantského prostředí, kaleidoskopu uplývajícího života i jeho nečekaných zvratů. Kolem diváka obletí průčelí maringotky, pokoje s postelí, v níž umírá básníkův dědeček, nebo velká průhledná stěna, která se promění ve splav. Magický je i můstek vedoucí do černě zejícího prostoru, kde tušíte hlediště a který podemílá řeka ze stovek pouťových papírových růží. A mezi tím ještě koutkem oka zahlédnete křiklavě postrojenou harfenistku s přilípnutým cigárem a sklenicí piva. Jindy se zase z kvarteta živých hudebníků mihne violoncellistka, tisknoucí nástroj. František Hrubín - Romance pro křídlovku Psáno z reprízy 26. února
Právě v syrově, ale poeticky klenutých kontrastech osudů "k zbláznění živého" Františka tkví síla hodinové inscenace Radovana Lipuse. Režisérovi udělal výbornou službu už scénář Marka Pivovara, jenž Hrubínovu skladbu a filmovou povídku vrství ze silných dějových momentů a redukuje čistě lyrické pasáže předlohy. Třaskavou atmosféru první lásky prorůstají drsné výstupy už uchlastaného básníka, který nedokáže zapomenout a zpovídá se poezií. Jinou přednost scénáře představuje všudypřítomná dvojlomnost ženství: panensky čisté Teriny a živočišné prsaté Tonky.
Nápaditá Lipusova režie si také poradila s verši, které ústřední dvojice mladičkého a stárnoucího básníka pronáší bez deklamací. Prostě a civilně líčí zapíjený stesk Jan Fišar v hlavní roli vzpomínajícího Básníka, jehož přítomnost výtečně funguje jako surově uzemňující pól. Fišarovi sekunduje v neméně pozoruhodném výkonu Vladimír Polák jako František. Jeho probuzená dychtivost je pro publikum stejně nakažlivá jako Terina Jany Bernáškové, prostá falešných ornamentů.
Svéráznou devízu Lipusovy inscenace tvoří vedle práce se slovem a herci nápaditost v jemných erotických odstínech. Předestřená dívčí nahota se nerozjede do vulgarity, nýbrž zesiluje kousavé předobrazy Básníka. Ostravská inscenace má mnoho živoucích hereckých nervů i velkou dávku režijní imaginace. Z tohoto komorního setkání s Hrubínovou poezií se věru zatočí hlava!
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
scénář
Marek Pivovar
režie
Radovan Lipus
dramaturgie
Jaroslav Vostrý a Marek Pivovar
scéna
Petr Matásek
kostýmy
Tomáš Kypta
hudba
Pavel Helebrand
- úterý 16. března 1999