Problém je zpěv
V tomto srovnání Christina Vasilevová sice dala Kátě při sobotní premiéře vroucí pianissima, občas prosvitla půvabná barva jejího sopránu, která se však ve vášnivé lyrice ztrácela a zpěv zněl přiškrceně a drsně. Druhdy silný krásný hlas Evy Urbanové vyčerpal ohromující přírodní rezervy z počátku kariéry, zní nehezky, někdy více mluví než zpívá, což vadí i v roli despotické Kabanichy.
Zpěv Jaroslava Březiny (Kudrjáš) dělá dojem fádní neusazenosti, nikoli pevného ukotvení na technickém základu, podobně jako sám o sobě osobitý hlas Kateřiny Jalovcové (Varvara). Ale i technicky nejlépe vybavený tenorista Aleš Briscein nemá tak blízko k citově vypjatějšímu Borisovi jako spíše právě ke Kudrjášovi (kterého by měl ostatně napřesrok zpívat v Paříži).
Argumentovat Wilsonovou "antirežií", jdoucí proti přirozenému pohybu a ztěžující pěvcům práci, nemá smysl. Divák má právo čekat od profesionálů, že si poradí i v tomto stylu. Dirigent Tomáš Netopil s orchestrem vypracoval zvukový obraz, jenž působil uceleně a vyhroceně, zároveň však s jakousi chladnou věcností.
Důsledný mág
Svým způsobem bylo hudební pojetí v souladu s Wilsonovými výjevy. Před osmi lety mágova kouzla se světlem a stíny a stylizovanými pohyby ozvláštnila Janáčkův Osud.
Silně intimní, emocionální příběh Káti možná souzní s tímto rukopisem méně, ovšem tragická nenaplněnost vztahů, neschopnost vymanit se z odcizeného až groteskního maloměšťáckého prostředí se jistě dá vyjádřit i nelidskou odtažitostí a postavami, hluboce ponořenými do svého světa a vzájemně nekomunikujícími.
Divadelní síla tu vyrůstá z napětí mezi emocemi a jejich popřením. Aťsi Janáčka začaroval, Wilson je důsledný a originál. Tím překonává své napodobovatele.
HODNOCENÍ MF DNES 70%
