Dragunská (ročník 1966) je po Vasiliji Sigarevovi a Ivanu Vyrypajevovi další současnou ruskou dramatičkou, kterou Disk uvedl v české premiéře.
Debutovala ve třiceti, nyní se živí psaním, Pocítění vousů považuje za svou nejlepší hru. Text nastudovali v překladu Terezy Krčálové studenti IV. ročníku katedry alternativního a loutkového herectví DAMU.
"Je to čest pro ruskou dramatiku," prohlásila po premiéře Dragunská, která ocenila zejména cit režisérky Alžběty Tichoňové pro inscenování textu.
Ve svém díle autorka nastiňuje poněkud bizarní obraz soudobé ruské vesnice, do které přijíždí sběratelka folkloru. Mezi vesničany nechybí čarodějnice sbírající halucinogenní houbičky, kovboj skládající poezii či moskevský malíř s trochu užvaněnou a trochu unuděnou ženou, která ve volném čase pomáhá na farnosti křtít vojáky. )
Kdo chce, může věřit i na příšeru v místní bažině nebo v tajemného knížete, obývajícího nedalekou zříceninu. Ač je to k nevíře, podle Dragunské vesnice skutečně existuje. Příběhy jednotlivých postaviček se odehrávají na pozadí požárů v kraji a čekání na déšť.
České uvedení zdůraznilo komické momenty textu. Ve variabilní scénografii režisérka místy došla v jevištní interpretaci až na hranici komiksu. Groteskně absurdní inscenace je završena zprávou z rozhlasu; po zavraždění předsedy vypukne vzpoura a většina postav je odvezena do psychiatrické léčebny. Vesnice je prázdná, zůstává jen hlas příšery...
