Protagonisté Rusalky v Šárce bojovali před tisíci diváků s vedrem

Především s vedrem bojovali v sobotu odpoledne protagonisté Dvořákovy opery Rusalka při uvedení v prostoru někdejšího přírodního divadla v pražské Šárce. Diváci, jichž se tu podle organizátorky Renée Nachtigallové sešlo stejně jako loni na 12 tisíc, seděli v areálu, dnes už zarostlém stromy.

Představení opery Antonína Dvořáka Rusalka v přírodním divadle v pražské Šárce se konalo 6. září | foto: ČTK

. Tradice

Tradice hraní na scéně, která měla v letech 1913 až 1922 i na dnešní dobu neuvěřitelnou kapacitu 18 tisíc diváků, byla obnovena v roce 2005 zásluhou Originálního hudebního divadla a Městské části Praha 6, která ji i letos podpořila více než milionovou dotací.

"Každý rok říkáme, že je to už naposled. Když to bylo poprvé, tak jsme tomu věřili. Při repríze Prodané nevěsty tomu nikdo moc nevěřil a třetí rok, kdy tu vůbec poprvé zazněla Rusalka, si mnozí mysleli, že si děláme legraci. Zájem lidí nás ale pokaždé překvapil," řekl starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa. Připomněl, že v prvních dvou ročnících usedlo v provizorních podmínkách pět, respektive osm tisíc diváků, loni jich bylo na 12 tisíc.

"Víme už, co bude příští rok. Víme, kdo bude příští rok zpívat. Víme, že to bude mimořádné překvapení, ale zatím více neprozradíme," dodal.

Publikum sledovalo na přírodní scéně, na které se objevilo stylizované jezírko pokryté zelenou plachtou, pár pařezů, lavička a ohniště s kotlem, u něhož ježibaba prováděla své "čury mury fuk", Helenu Kaupovou v titulní roli, Aleše Brisceina jako prince, Ivanu Šakovou v roli cizí kněžny, Luďka Veleho jako vodníka a Yvonu Škvárovou jako ježibabu.

Z improvizovaného pódia je doprovázel orchestr opery Národního divadla v Praze řízený Janem Chalupeckým. Choreografovi Pavlu Šmokovi občas zatrnulo při výstupech tanečníků Státní opery, navyklých na rovnou plochu.

A pak už začal hastrman chytat svou "uličnickou havěť", Rusalka se stala člověkem, jeden z pařezů se ve druhém jednání změnil v zámeckou kašnu, když ho lemovala zlatá mříž, a na scénu vjeli dva živí koně. I to diváci odměnili potleskem, stejně jako jednotlivé árie. Na jevišti se objevil i živý pes, který při závěrečných ovacích dostal věnec buřtů.

"Úskalí podobných produkcí tkví právě v tom, co diváci nejvíc obdivují - doslova přírodní podmínky. Když se člověk motá do závoje, zakopává o kořeny a má mnohem vzdálenější kontakt s dirigentem. Je to mnohem dobrodružnější než v klasické opeře. Asi to lidé mají rádi. Rádi vidí, jak s tím zápasíme a chtějí věřit tomu příběhu," řekla sopranistka Helena Kaupová. I ona se domnívá, že děj je ve skutečné přírodě opravdovější, než na kašírované scéně kamenného divadla.

. Šárecké přírodní divadlo

Založili jej divadelní podnikatel Antonín Fencl, sólista opery pražského Národního divadla Emil Pollert a dramatik a režisér Jaroslav Kvapil. V půvabné scenérii se hrály opery, operety i výpravná činoherní dramata se stovkami účinkujících a komparzistů - první byla před 95 lety velkolepá inscenace opery Prodaná nevěsta. Do roku 1922 tu bylo uvedeno 16 inscenací. Přírodní pražská scéna tehdy disponovala podzemním skladištěm kulis včetně šaten i prostorem pro orchestr. Celková hrací plocha obsáhla 4000 metrů čtverečních.