Režisér Jiří Havelka

Režisér Jiří Havelka | foto: Nikola Hronková

Poletí Ubu letadlem? Havelka se nechal Jarrym jen inspirovat

  • 0
Do pražského Divadla Na zábradlí se vrací jedna z divadelních legend – Král Ubu. Režii má Jiří Havelka.

Těžko hledat slavnější divadelní výrok, než je "Hovnajs", jejž pronáší Král Ubu v Jarryho proslulé absurdní divadelní hře. Hovnajs je možná právě to jediné, co z ní zbude v nejnovější verzi, která má 22. února na Zábradlí premiéru. O Krále Ubu tu jde úplně jinak, než jsme zvyklí třeba z dnes už kultovní adaptace Jana Grossmanna s Janem Libíčkem v hlavní roli uváděné od roku 1964 na téže scéně.

"Inscenace Ubu se baví není klasický Jarryho Ubu, ale autorský projekt, který je Jarrym volně inspirovaný," vysvětluje ředitelka divadla Doubravka Svobodová. Ta k režii přizvala Jiřího Havelku, o němž se ví, že často svá představení staví především na improvizaci, kterou herci takzvaně fixují až během zkoušení – pevný text vzniká za pochodu, není hotový před začátkem zkoušek.

Úplně jinak

"Nepostupujeme tak, že interpretujeme Jarryho text, tvoříme úplně novou autorskou věc."

Jiří Havelka

Jiří Havelka toho o variaci na Krále Ubu moc prozradit nechce. A vlastně prý ani nemůže. "Je možné, že to, co vím o představení teď, bude zítra zbořeno a na těch ruinách bude postaveno něco úplně nového. Nepostupujeme tak, že interpretujeme Jarryho text, tvoříme úplně novou autorskou věc, která má možná mírné ubuovské inspirační prvky," tvrdí.

Možné je to, že se celý večer odehraje v kokpitu letadla, herce diváci možná ani neuvidí, možná budou místo nich jen loutky. A možná ne. Každý z cestujících ve vzduchu pravděpodobně poletí úplně jinam, směr cílové destinace je však nepodstatný.

"Jde o to, že každý den rádi předáváme kus zodpovědnosti někomu jinému, protože je to prostě jednodušší, pohodlnější, a v té pohodlnosti si neuvědomujeme, že vlastně přistupujeme na zásadní omezování naší svobody. Letadlo je jen vyhrocený příklad, na kterém je to vidět nejlépe," říká Havelka.

To hlavní se podle něj neodehraje na jevišti, ale v hledišti. "Ideálně by s námi měl divák během představení projít určitou změnou. Mohli jsme vzít text a nazkoušet ho jako hotovou divadelní hru. Bylo by to jednodušší. Nám ale přijde zajímavější interpretovat smysl," myslí si režisér. Podstatnější je pro něj pochybovat o zaběhlých životních i divadelních konvencích. A zpochybňovat je.