Na podzim se na jeviště Hudebního divadla Karlín dostane nový muzikál Legenda jménem Holmes. Jste autorem hudby, textů i libreta. Nenapadlo vás, že byste si v muzikálu nakonec i zahrál?
Kdepak. S velkou pokorou jsem se zhostil těchto tří složek, které většinou nebývají úplně pod záštitou jednoho člověka, a doufal jsem, že se mi to povede.
Nebyla to žádná sázka na jistotu, že bych si říkal, že jenom já to celé napíšu a udělám nejlíp. Vlastně ještě teď to není sázka na jistotu. Mám sice nějaké zkušenosti s muzikálem, ale takhle velkou záležitost jsem ještě nikdy nepsal. Takže já sám jsem moc zvědavý, jak se to povede, a zda to bude lidi bavit.
Autor slavné románové a povídkové předlohy Arthur Conan Doyle na postavu, kterou stvořil, začal tak žárlit, že nakonec nechal slavného detektiva na papíru zemřít. Už se vám stalo, že by se vám nějaká vaše postava, třeba i z pozice herce, podobně zprotivila?
Ani ne. Mám pocit, že žádné z mých děl nemělo takový komerční úspěch, aby se něco takového mohlo dít a mohl bych k němu mít časem odpor. Když už se o tom ale bavíme, tak kdysi jsem hrál v seriálu Ulice takového právníka, který byl tak strašně hodný, že už mi začal lézt na nervy. Nebylo na něm nic nepředvídatelného.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Se scenáristy jsme hledali způsob, jak tuhle postavu ozvláštnit, popřípadě ji nějak zhnusit, což nikdo nechtěl, tak jsme ji pak nakonec nechali někam odcestovat. S Arthurem Conanem Doylem se to ale nedá vůbec srovnat. Po tom, co jsem o něm všechno nastudoval, jsem zjistil, že měl skutečně k Holmesovi vyloženou nechuť. Až po dlouhé době ho pak nakonec vzkřísil, ale to až někdy ve dvacátém století.
Jak vlastně vypadala vaše příprava na psaní muzikálu? Byl jste vůbec předtím fanoušek díla Arthura Conana Doyla?
Bylo zábavné, že jsem si znova připomněl všechny ty příběhy, které jsem znal. Když jsem byl malý, tak jsem příběhy Sherlocka Holmese četl a detektivky jsem miloval. Například Arthur Hailey psal také vynikající detektivky, líbila se mi i Agatha Christie. Měl jsem hlavně rád tu dobu a prostředí viktoriánské Anglie, kde se detektivní příběhy odehrávaly. Jako dítě jsem byl nadšený z ilustrací v knihách a jako dospělý jsem se do toho opět zamiloval díky filmovému zpracování Guye Ritchieho.
Pak přišly seriály, které Sherlocka Holmese zpracovaly jinak a moderně. Zase jsem se k tomuhle tématu vrátil a poté, co jsme se rozhodli, že muzikál opravdu nějak uděláme, tak jsem si nastudoval všechno možné, co vůbec šlo.
Dokonce jsem našel i nějakou starou knížku, kterou jsem měl zastrčenou v knihovně, byly to povídky Sherlocka Holmese, a zabral jsem se do toho, aby byl výsledek zábavný pro člověka, který Holmese nezná vůbec, ale i pro člověka, který jej zná velmi dobře.
Jak jste sám zmínil, postava nejslavnějšího detektiva inspirovala jak filmaře, tak i tvůrce seriálů. Je až překvapivé, že by na motivy Holmese nevznikl dosud ještě žádný muzikál.
Jeden muzikál už existuje. Napsal ho v roce 1986 člověk, který měl shodou okolností na svědomí také hudbu, text i libreto. Ten muzikál ale nebyl vůbec úspěšný a hrál se všehovšudy jen párkrát. Říkal jsem si, proboha, snad to není v tomhle směru prokletá věc.
Vy jste kromě hry na klavír a skladatelství studoval také dirigování. Uvažoval jste někdy reálně o dráze dirigenta?
Ne, ne, vůbec. Já jsem naprosto mizerný dirigent. Muzikanti ze mě mají vždycky legraci, když něco diriguju.
V čem je problém? Nemáte u nich autoritu?
O autoritu by ani nešlo, já se zkrátka utopím v notách a v tom, co mám komu ukázat... Moc věcí najednou! (smích) Já jsem v tomhle trochu nedisciplinovaný, takže diriguju třeba nějaké malé smyčcové orchestry, ale na velké symfonické věci bych rozhodně neměl. Vlastě na to nemám ani chuť, protože mě zatím baví psát své vlastní věci. Proto jsem rád v případě Holmese vytvořil dílo a hlavní roli rád předám Vojtovi Dykovi. Původně se mě ředitel divadla ptal, zda si Holmese zahraju já sám, ale to je věc, která už mě tolik neláká.
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvDo povědomí jste nicméně nevstoupil jako skladatel, ale coby moderátor historicky první řady SuperStar. Byla to jen taková odbočka od hudby, nebo jste tehdy viděl svou budoucnost v roli moderátora?
Kdybych v tom viděl svou budoucnost, tak moderuju všechny pořady, které tady od té doby byly. Opravdu. (smích)
Takže šlo jen o zpestření?
Jasně. Vyhýbal jsem se pak všem dalším nabídkám. Nikdy jsem to nechtěl dělat profesionálně, protože hudba pro mě vždycky hrála prim. A to samé je s herectvím. Nikdy jsem nechtěl hrát až příliš. Sám sebe nepovažuju za herce, protože můj herecký rejstřík je velmi omezený. Naopak daleko pevnější v kramflecích se cítím ohledně muziky. Teď jsem si tak trochu zafušoval i do řemesla scenáristického, tak si snad neutrhnu ostudu.
Jak vás vlastně napadlo zkusit SuperStar? Tehdy jste byl jako moderátor prakticky bez zkušeností.
Mě to nenapadlo vůbec. Pamatuju si, že nám domů volala paní produkční a chtěla se mnou mluvit. Tehdy sice už mobily byly, ale já jej ještě moc nepoužíval. Řekla mi, že se jí zdál sen, že SuperStar moderuju já.
S tátou jsem totiž vystupoval někde u Bolka Polívky, ani jsem nic nemoderoval, jen jsem hrál na klavír. No a jí se to zkrátka zdálo. Tak mě pozvala na casting. Ani jsem nevěděl, o co jde, tak jsem se ptal, co to vlastně SuperStar je. Když jsem to viděl v německé verzi, řekl jsem si, že to je skvělé a že by to mohla být sranda. Na kamerovkách jsem se pak asi líbil, takže to klaplo.
A přišla mediální smršť…
Vůbec jsem popravdě netušil, že se z téhle soutěže stane tak epická záležitost a vypukne takové šílenství, kterého jsme byli svědky. Když se pak chystala druhá řada, tak jsem se stáhl a odmítal jsem další a další věci. Jediné, co jsem potom přijal, bylo moderování slavíků, kde jsem byl sólo sám za sebe. Tehdy to ještě byla čestná záležitost.
Ondřej G. Brzobohatý■ Narodil se 2. února 1983 v Praze. ■ Je synem herce Radoslava Brzobohatého a herečky Hany Gregorové. ■ Absolvoval Konzervatoř Jaroslava Ježka v oboru skladba, klavír a dirigování. ■ Známým se stal díky moderování prvního ročníku show Česko hledá SuperStar v roce 2004. ■ Hrál v několika populárních seriálech (Ulice, Gympl s (r)učením omezeným), občas moderuje, ale hlavně skládá hudbu – např. lyrikál dvojice Horáček-Hapka Kudykam, hudba k filmům Anděl Páně 2, Jak básníci čekají na zázrak a další. Vydal také sólové album Identity. ■ V současné době Brzobohatý pracuje na svém vlastním muzikálu o Sherlocku Holmesovi. ■ Je ženatý s někdejší Miss World Taťánou Kuchařovou. ■ Před dvěma roky si změnil příjmení „Brzobohatý“ na „Brzobohatý Gregor“, důvodem byla podle jeho vlastního vyjádření práce v zahraničí coby skladatel hudby. |
