Národní divadlo přichystalo Komedii omylů

Na úvod nové sezóny připravilo Národní divadlo premiéru Shakespearovy hry Komedie omylů. Na prknech Stavovského divadla se tak v novém nastudování představí hned dva páry identických dvojčat, které se dostávají do řady komických situací. Příběh o dvojčatech, které osud v dětství rozdělil a po letech se náhodou setkávají v jednom městě, pokládáni okolím jeden za druhého, převzal Shakespeare z římské Plautovy komedie Menaechmové, která také měla starší vzor, Menandrovu řeckou komedii.

Motiv dvojníků, často dvojčat podobných si jako vejce vejci, patří k nejstarším a nejvděčnějším literárním motivům. V divadle sloužívá jako pružina, umožňující odstartování kolotoče komických záměn a nedorozumění, v próze jako zhmotnění psychického rozdvojení osobnosti. Každopádně vyjadřuje věčnou lidskou nejistotu o trvalosti vlastní totožnosti, tak závislé na vnějších okolnostech a vztazích, že stačí zakopnout o jakýsi bludný kořen a už neplatí to, co ještě včera vypadalo jako jednou provždy dané.

William Shakespeare
Komedie omylů

Překlad

Martin Hilský

Režie

Enikö Eszenyi j.h.

Scéna

Kentaur j.h.

Kostýmy

Andrea Bartha j.h.

Dramaturgie

Johana Kudláčková

Pohybová spolupráce

Tamás Gyöngyösi j.h.

Shakespeare se problémem lidské identity zabývá v mnoha svých hrách, zejména ve Snu noci svatojánské, a v Komedii omylů vyjadřuje toto téma v monologu Antifola syrakuského: "Já ve světě jsem jako kapka v moři,co v oceánu hledá druhou kapku;když tam však skápne, aby si ji našla,rozpustí se a ztratí sama sebe.Já hledám matku a bratra a jak jehledám, sám sobě nešťastně se ztrácím".

Osoby a obsazení

Egeon, kupec syrakuský

Boris Rösner

Emilie, jeho žena

Jana Preissová

Antifolus efeský, Antifolus syrakuský

Milan Mikulčík j.h.

Dromio efeský, Dromio syrakuský

Martin Preiss

Solinus, vévoda efeský

Tomáš Petřík/Petr Bláha

Angelo, zlatník

Ladislav Mrkvička

Baltazar, kupec

Rudolf Stärz

Kupec, přítel Antifola syrakuského

Miloš Nesvadba

Skřipec, doktor a zaklínač

Jiří Kodet

Kupec, věřitel Angelův

Petr Bláha

Adriana, žena Antifola efeského

Hana Ševčíková

Luciana, její sestra

Martina Válková

Kurtizána

Marika Procházková j.h.

Shakespeare tradiční Menandrův námět jako vždycky obohatil: k dvojčatům - pánům přidal další dvojčata - sluhy, a tím si rozšířil kombinační možnosti záměn identity. Plně rozvinul jejich komediálnost, ale také obohatil Plautovou plebejskou frašku o lyrické milostné pásmo, překlenující všechna nedorozumění opravdovou silou citu. Komedie omylů začíná jako tragédie, pokračuje jako fraška a nakonec dospívá k smírnému závěru, k vysvětlení všech nedorozumění, k vyrovnání všech dluhů - finančních i citových, k shledání všech ztracených příbuzných a k obnově přirozeného řádu světa.

Režisérka Enikő Eszenyi toužila stvořit takový jevištní svět, kde by podobné záměny mohly vznikat zcela přirozeně - obchodní přístav Efesos se v její představě proměnil v jakýsi supermarket, který prostupuje celé město, člověk se v něm snadno ztratí a zabloudí. Ale i v tomto urbanistickém prostředí existuje tajemné čisté místo, kde se může každý vrátit sám k sobě, kde může najít svou ztracenou identitu, své ztracené blízké. A do této oázy harmonie jsou pozváni na závěr představení všichni lidé na jevišti i v hledišti.

M. Preiss a M. Procházková ve hře Komedie omylů, kterou uvádí Národní divadlo.

M. Stehlíková - Válková a H. Ševčíková ve hře Komedie omylů, kterou uvádí Národní divadlo.

L. Mrkvička a M. Stehlíková - Válková ve hře Komedie Omylů, kterou uvádí Národní divadlo.