Režisér Jiří Honzírek rád uvádí netypické divadelní projekty.

Režisér Jiří Honzírek rád uvádí netypické divadelní projekty. | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Na prkna se dostává Bambiland, hra o médiích v americko-iráckém konfliktu

  • 0
V režii Jiřího Honzírka uvede 17. dubna Slovácké divadlo v Uherském Hradišti českou premiéru hry nobelistky Elfriedy Jelinekové Bambiland. Jiří Honzírek má s netypickými divadelními projekty své zkušenosti.

Vzpomeňme jeho představení Identita I: Náš islám, v němž zkoumal přístup médií k zobrazování islámu po 11. září, či jeho loňskou taneční analýzu problematiky zběsilého odsunu sudetských Němců z Brna v roce 1945.

Bambiland, v němž autorka analyzuje fungování médií na pozadí americko-iráckého konfliktu, je však jiný. Nepracuje totiž s dramatickými postavami ani s replikami. Jde o souvislý text, pouze jeho detailní pozorování odkryje výbušnou a propracovanou dramatičnost.

Nechává režisérům svobodu

"Jelineková nestaví zápletku pomocí postav, situací a příběhů. Všechny tyto obvyklé dramatické činitele nechává působit přímo v řeči. A pak je jedno, kdo, kde a kdy je říká. Sama slova uvnitř vět jsou vůči sobě v konfliktu," vysvětluje režisér. Postavou je v Bambilandu slovo či věta. "To je šokující bravura. Jelineková tak záměrně likviduje nástroje, s nimiž standardně pracují herci, dramaturg i režisér," dodává Honzírek.

V případě takto náročného dramatického textu by se dalo očekávat, že ho bude autorka dále vysvětlovat. Opak je pravda: "V zásadě ponechávám režisérům naprostou svobodu. Jsou pro mě spoluautory, to znamená, že se nepovažuji za jedinou autorku, ale že hra vzniká teprve na styčné ploše mezi autorkou a režisérem. Proto si také režisér může dělat s textem, co chce, a já bych si nikdy nedovolila dávat mu rady. Co jsem napsala, přece vím, mě zajímá, co z toho vznikne na divadle. Nudilo by mě, kdyby se režisér snažil přesně realizovat moje záměry," říká Jelineková, jejíž předkové z Uherského Hradiště pocházejí.

Text Bambilandu vznikl začátkem 90. let. "Seděla jsem před televizí s tužkou a blokem, zapisovala si zprávy a pak jsem jim dodávala jistou literárnost.

Má pracovní metoda spočívá v tom, že každodenní zprávy z médií převádím asociativním způsobem do literární roviny, takže z maličkostí jsou velké věci a z velkých, zásadních věcí se stávají triviality," vysvětluje autorka proces vzniku Bambilandu.

Honzírek se jí prý ptal, proti čemu svým textem bojuje. "Odpověděla v tom smyslu, že to neví a ani ji to nezajímá, že ten text musel být napsán, aby uchoval podobu mediální řeči nejen z úst médií," říká režisér.

Podle Honzírka jde o vypořádání se s Bohem, násilím, sportem, válkou a televizí. I sama autorka však nakonec motivy pro vznik Bambilandu shrnuje: "Na absurditu války jsem musela odpovědět jedině literaturou, divadlem. Protože člověku se jinak nedostává slov, jež se ovšem tím žvanivěji kolem války nakupila."

Honzírek však její text nepovažuje za politické divadlo. To dělal podle něj třeba Voskovec s Werichem, když se před válkou strefovali do nacistů. "Politické divadlo to bude, až herci budou sdělovat své postoje nebo když inscenace bude přímo promlouvat do politického dění," míní režisér.

Bambiland považuje spíš za příklad divadla svědomí. Název Bambiland je inspirován filmem o kolouškovi Bambim z dílny Walta Disneyho, Bambiland se však jmenuje i zábavní park syna Slobodana Miloševiče.