Bylo to pro vás těžké začít v padesáti hrát?
Pro mě to bylo spíš zajímavé, učil jsem se úplně nové věci. O vztahu režisér herec jsem věděl skoro všechno a teď přibyl ještě třetí partner: divák. Člověk si před ním okamžitě ověřuje, jestli to hraje dobře, nebo špatně. A film? Tam sice není divák, ale je tam zase kamera. Nevěděl jsem zpočátku, jak moc na ni hrát. Bylo to pro mě vzrušující, trochu adrenalin, ale od začátku mě to bavilo.
Byl jste už se svým prvním filmovým výkonem spokojený?
Určitě ne. Spokojený nejsem ani teď. Když sedím na premiéře, mám minimálně čtyři pět míst, u kterých si říkám, že to není přesný a lidi nemůžou vědět, co hraju. Nebo je rozdíl mezi tím, jak jsem si to představoval a jak to vypadá. Člověk má pocit, že to udělal dobře, a ono je to blbě.
A který film byl v pohodě?
Mám rád Aloise Nebela, který je malovaný. (směje se) A taky jsem tam toho moc neřekl.
Týdeník TémaVychází v pátek  Co Miroslav Krobot připravuje? A proč opustil místo šéfa v Dejvickém divadle? Dočtete se v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Máte za sebou desetiletou filmovou kariéru. Který film máte nejraději?
Nebel je mi blízký jako film i tou postavou, kterou hraju. Nemám žebříček. Myslím, že jsem měl na ty role celkem kliku. Bavil mě i Revival nebo Okresní přebor. Ty příběhy se točily okolo věcí, které mám rád – bigbítu a fotbalu. Když koukám na tu svou filmotéku, jsem celkem spokojený. Byla asi velká výhoda, že jsem se tím herectvím nikdy nemusel živit. Mohl jsem si dovolit odmítat, nemusel jsem brát nějaký nekonečný seriál. To je fajn.
Co vy a důchod?
Jsem v důchodu, už rok.
Nevypadá to tak.
Je to klasika, člověk má v důchodu nejvíc práce. V Dejvicích mám teď menší plat, co už nejsem umělecký šéf, tak se mi to kompenzuje tím důchodem. (směje se)
Těšíte se, až jednou budete odpočívat na chalupě a číst si knížky nebo psát paměti?
Nevím. To je na mě strašně daleko. Paměti psát určitě nebudu. A co budu dělat? Odmítám o tom přemýšlet. Teď mám minimálně na dva roky tolik práce, že nevím co dřív.
