Vyhrocený vztah mezi mužem a ženou je vděčným námětem všech literatur. Jaká je vaše zkušenost s tímto tématem na jevišti?
Uvedli jsme s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem již řadu her na toto téma – jen v Dlouhé máme nyní na repertoáru Marivauxovu hořkou komedii Experiment a dvě tragédie – Senekovu Faidru a Calderónova Lékaře své cti. Feydeau je znám jako autor situačních komedií, ale málokdo zná jeho pozdní aktovky inspirované krachem jeho manželství, v nichž se přiblížil Strindbergovu pojetí partnerského vztahu jako nesmiřitelného boje a manželství jako pekla na zemi.
Feydeau napsal tyhle dvě aktovky před sto lety. Co říkají dnes?
Bohužel mají stále platnost. Řekli bychom, že dnes je určitě svět překotnější, neurotičtější, ale takový se už musel zdát i Feydeauovi na prahu bouřlivého 20. století. V těchto posledních hrách Feydeau s hořkokyselým úsměškem předjímá samotu člověka mezi lidmi, městského neurotika stiženého obsesemi a psychózami, jeho počínající neschopnost porozumět světu, nejbližšímu člověku i sobě.
Nakolik hry v rámci večera propojíte?
"Děťátku" jsme ponechali zasazení do doby vzniku kolem roku 1910. Jisté rekvizity, s nimiž hra počítá, spadají prostě do doby minulé, což neplatí o problému, který hra nastoluje. "Hortenzii" jsme bez podstatných úprav přenesli do současnosti, abychom ukázali, že kostýmy, rekvizity či nábytek se za ten čas mírně proměnily, ale lidé a jejich vztahy nikoli.
Je v těch hrách přítomná komika?
Slavný komediograf tu opustil svou mistrovskou techniku bláznivých situací a gagů a uchýlil se k téměř autentickému záznamu manželského dialogu. Ale humor tu zůstal, i když groteskně zhořklý. Prostřednictvím jednoho z malicherných sporů ukazuje Feydeau fatální nemožnost konsenzu mezi potřebami muže a ženy. Zároveň se smíchem nás může až mrazit, když nám tak připomene naši vlastní malost a neschopnost domluvit se.
Jak jste schopná se domluvit vy a váš muž dramaturg Štěpán Otčenášek?
My se možná částečně bráníme manželskému stereotypu i tím, že právě takové hry dáváme. Jistěže za 30 let soužití jsme mnohé z podobných situací sami zažili. A zatím přežili. Důležitý je právě ten nadhled. Myslím, že pro Feydeaua to byla svého druhu psychoterapie, když hry psal v hotelu, kam utekl od manželky. Je to psychoterapie pro nás, pro herce a měla by být i pro
diváky.
