Krajčo: Můj Hamlet žije v Matrixu

pondělí 9. června 2003
3

Herec a také zpěvák Richard Krajčo se s rolí Hamleta potká už podruhé. V letní Boudě to však bude moderní Hamlet-stroj od německého dramatika Heinera Müllera.

Když jste začínal zkoušet svou první roli v Národním divadle, Merkucia v Romeovi a Julii, říkal jste, že se uvidí, zda vedle velkých herců nepohoříte. Otrkal jste se?
To se musím usmát. Merkucio byla příležitost, kterou jsem se snažil chytit za pačesy. Občas jsem měl pocit, že si někteří herci první scény myslí, že ND je za odměnu, že snad mladá generace ani nemá právo tam vstoupit. Takhle to vyznělo z několika rozhovorů s nimi, které jsem měl možnost číst. Ale já osobně si to nemyslím a s něčím takovým jsem se tam naštěstí zatím nesetkal. Možná jsem narazil zrovna na ty, kteří si myslí pravý opak, tedy že je zapotřebí mladá krev. Jsem za to rád. Ale každá zdejší příležitost představuje vždycky novou kapitolu. Nikdy se člověk asi docela neotrká.

Znovu se setkáváte s Hamletem. Zatímco ten Shakespearův sám sebe burcoval k činu, Müllerův upadá naopak do nečinnosti, protože pasivita je jedinou možnou formou odporu moderního člověka. Skutečně tomu tak je?
Takhle to možná trošku ční z textu. Zpracování však bude vyznívat asi jinak. My v něm totiž odkryli jinou věc, a to, že každý je nahraditelný. A ve chvíli, kdy se můj Hamlet konečně rozhodne třeba nebýt, přijde klidně náhrada. To proto, aby vše bylo dohráno tak, jak se právě hodí - společnosti, vládnoucí garnituře, opozici, těm, kdo tahají za nitky. Matrix nesmí být odhalen a porušen. Náhrady, kopie a klony jsou všude mezi námi.

Jak se vám vůbec zkouší natolik moderní text?
Moderní text je tady doplněn skutečným Shakespearem, tedy textem, který jsem měl možnost hrát v Ostravě. A zjistili jsme, že rozdíl už nepoznáme ani my. Vše je tady současné a zároveň alžbětinské.

Nicméně jde o text, který je spíše sledem obrazů. Je těžké "vsoukat" si ho do hlavy?
Nemohli jsme odkrýt pravý význam Müllerova poslání, možná by maďarské povstání a pád sochy Stalina nikomu nic neřekl. A tak jsme text přenesli do neurčitého času, který mohl být před dvěma sty lety nebo za tisíc let. Jedno je jisté. Hamlet neumřel. Vrací se, aby místo Horacia pravdivě vypověděl svůj příběh. Tak, jak se skutečně stal, tak, jak se možná stane. Pak to jde do hlavy samo.

S Hamletem-strojem se setkáváte v prostoru Boudy. Je vám taková scéna bližší než nablýskané portály Stavovského divadla?
Určitě jde o zajímavý projekt. Jsme přece všichni dědici tradice kočovných herců. O zlaté portály jde až v poslední řadě.

Patří experimenty na první scénu?
Nepochybně. Neměla by to být scéna, která má být první ve všem? Divák může být rozmazlován komerčními divadly či muzikály, které neurazí. Tady by však mělo být místo pro všechno. I pro experiment. Heslo: "Jen neurazit našeho předplatitele" by nemělo platit.

Divadlo je prchavé, inscenace mají omezenou životnost. V Boudě to jde do krajnosti, máte před sebou pět repríz. Nelituje herec vynaložené energie na tak omezenou sérii?
Zvláštní otázka. Takové jsou zkrátka podmínky. Přijali jsme je všichni. Snad se z podobných projektů stane fenomén a mladí vykoupí lístky měsíce dopředu. Pak to přece bude mít smysl. I kdyby se hrálo jen jednou.

Richard Krajčo si při vyhlašování Českého slavíka 2001 zalepil ústa na vyjádření podpory s postojem kolegů z Lucie.

Richard Krajčo si při vyhlašování Českého slavíka 2001 zalepil ústa na vyjádření podpory s postojem kolegů z Lucie.