RECENZE: Majer se láduje dortem ve tvaru ČSR a směje se oslavám výročí

Konzervativec je dalším hereckým sólem pro Stanislava Majera. V Divadle Komedie připravil spolu s kolegou Petrem Vančurou a režisérkou Kamilou Polívkovou kus, který si mimo jiné bere na paškál průběh oslav stého výročí vzniku Československa.

Diváci postávají se sklenkou na pódiu, mezi nimi herec Petr Vančura, který s předstíranou profesionální deformací moderuje večer k oslavám sta let vzniku státu. Stanislav Majer skočí na stůl, ve zvířecím gestu popadne sulcovitý dort ve tvaru Československa a začne se jím neandrtálsky ládovat.

Dva rozdílné momenty vykreslují, jak odlišné jsou dvě části novinky Konzervativec, kterou jako první premiéru obnoveného pražského Divadla Komedie režírovala Kamila Polívková podle textu spisovatele Davida Zábranského.

V první, kratší části se totiž diváci účastní fingované oslavy, jejímž smyslem je právě Vančurův vtipný monolog do kamery. Herec v nadsázce popisuje, co všechno je večer čeká. Vzhledem k tomu, že vychází ze skutečných bodů oslav po celé zemi, vzniká zajímavé zrcadlo povrchnosti dnešní doby.

Těžištěm inscenace je však část druhá, kdy již diváci sedí na svých místech. Je po večírku, na pódium přichází unavený oslavenec v podání Stanislava Majera, aby odehrál další Zábranského monolog. Sám spisovatel přiznává, že vznikl na objednávku pro potřeby grantu, ovšem začal ho bavit a postupně se do něj naplno ponořil.

Z Majerových úst zaznívá náročný text, dotýká se smyslu dějin, cituje klasiky, filozofuje o pojmu minulost a přítomnost. Rok 1918 a fakt, že hra měla premiéru 28. října, vlastně ani tak důležité nejsou, i když scény se slovenským hercem Michalem Nogou inscenaci zatraktivňují a navazují na úvodní Vančurovo vystoupení. Polívková vůbec těžký text příjemně oživila několika režijními triky, čímž diváka udržuje v napětí až do konce.

Konzervativec

75 %

Divadlo Komedie

premiéra 28. října 2018

režie: Kamila Polívková

hrají: Stanislav Majer, Petr Vančura, Michal Noga

Samotný obsah Majerových slov je místy poutavý a skutečně podněcující. Někdy ale naopak těžko srozumitelný a skoro se až zdá, že si autor dělá z některých planě pokyvujících diváků šoufky. Zaujme ale ještě jedna věc: Těžko říci, zda je to Zábranského plán, ovšem z monologu silně vyznívá osobní spisovatelova rovina. Snad probublávající otázky počátku středního věku?

Trio Polívková-Zábranský-Majer odmítá jakékoli srovnání s jejich předchozí prací pro Studio Hrdinů, pár styčných bodů se tu však najde. Jednak je to opět vyčerpávající Majerův výkon, jednak občasná provokativnost Zábranského myšlenek a v neposlední řadě invenční režie Polívkové, která zahlazuje případné neduhy a nekompaktnost kusu. Komedie dala svým Konzervativcem vzpomenout na své nedávné veleúspěšné období.