Celovečerní tetralogie, jejímž ústředním tématem je mateřská láska a překračování hranice mezi přirozeným a nadpozemským, bude divákům v premiéře představena již 29. a 31. října. Premiéra opery je součástí rozsáhlého mezinárodního projektu Martinů Revisited.
Vedle řady sólistů v čele s Marií Kobielskou, Alžbětou Poláčkovou, Danou Burešovou, Pavlou Vykopalovou a hlavními mužskými představiteli Svatoplukem Semem či Martinem Bártou vystupuje ve Hrách o Marii sbor opery Národního divadla, Pražský filharmonický sbor, Kühnův dětský sbor, balet opery Národního divadla a externí tanečníci.
Na novém nastudování dále spolupracuje přední český choreograf Jan Kodet, scénograf Pavel Svoboda, kostýmní výtvarnice Alexandra Grusková a světelný designer Daniel Tesař. Inscenace Her o Marii patří v Národním divadle k nejvýpravnějším v posledních letech.
Po premiérových představeních bude opera Hry o Marii uvedena 2. a 7. listopadu, poté se navrátí v adventním čase 13. a 16. prosince a přivítá také Nový rok slavnostním uvedením 1. ledna.
Opera Hry o Marii z let 1933-34 je svou formou ojedinělá nejen mezi díly Bohuslava Martinů, ale i v celé operní literatuře. Martinů oslovily starodávné příběhy a podobenství o posledních věcech člověka a o mateřské lásce, která je schopna skrze soucit a odpuštění konat zázraky. Zpracoval je v širokém výrazovém spektru s použitím chorálního zpěvu, jarmareční podívané, tance, mluveného slova, lidových písní i barvitého symfonického zvuku moderní instrumentace.
"Pro Bohuslava Martinů bylo velmi inspirující středověké divadlo svými jednoduchými vyjadřovacími prostředky. Nesnaží se mnohdy vyprávět děj, důležité jsou obrazy – výseky ze životů jednotlivých postav, do kterých vtiskl určitou lidskou zkušenost. Jednotlivé hry mají různý obsah, přesto je spojuje téma hranice mezi životem a smrtí a téma odpuštění. Myslím, že se nám podařilo jednotlivé hry také propojit ve scénické výpravě, která je velmi bohatá a v níž se představí téměř 200 účinkujících," říká režisér Jiří Heřman.
"Jako jednotící princip, jímž spojuje čtyři rozmanité náměty, zvolil skladatel křesťanskou ideu odpuštění hříchu a vykoupení. Toto zdůraznění metafyzické pointy propůjčilo jednotlivým příběhům hlubší význam a vznikl čtyřdílný cyklus jednoaktových oper neobyčejné krásy a duchovní síly," doplňuje dirigent Jiří Bělohlávek.
Opera, jejímž ústředním tématem je dobrotivost a soucitnost Kristovy matky Marie, v širším smyslu (a především) pak ženství - moudré, pošetilé, hříšné, marnivé, láskyplné, obětující se, velkorysé..., má čtyři samostatné části: Panny moudré a panny pošetilé podle francouzsko-latinské liturgické hry Sponsus z 11. století, Mariken z Nimègue, mirákl (tedy středověká hra o zázracích světců) podle vlámské legendy, Narození Páně, operně-oratorní forma českého lidového Betléma, a Sestra Paskalina, legenda na motivy Julia Zeyera a české lidové poezie.
Originální hudebně-dramatické dílo Hry o Marii vytvořil Bohuslav Martinů v Paříži v první polovině 30. let minulého století. Libreto k první části napsal Vítězslav Nezval podle starofrancouzské liturgické hry, pro druhou byla použita stará vlámská hra v úpravě Henriho Ghéona a v překladu Viléma Závady, ke třetímu dílu Martinů sám vybral texty moravských lidových písní a závěrečný díl je zčásti skladatelovou dramatizací Zeyerovy povídky a dvou francouzských středověkých miráklů, zčásti jsou v něm použity citace moravské lidové poezie, biblických žalmů, modliteb a liturgických textů.
Sám Bohuslav Martinů ke svému dílu uvedl: "Dílo je v podstatě lyrické, přes velmi dramatický spád, který je podřízen všeobecnému pohybu hry a zůstává vždy v hranicích krásy. Nevyhýbám se fantastickému, ale nenormální je přehnané. Konečně, moje hra, i když jde o drama, není pesimistická; je to tragédie, která není smutná, a není to rezignace. Je optimistická a životná a není psána pro teoretika, nýbrž pro publikum, které přichází do divadla, aby se povzbudilo."
