Režisér Ladislav Smoček

Režisér Ladislav Smoček. | foto: Petr Novotný, MF DNES

Činoherní klub slaví čtyřicátiny

Udržet ducha Činoherního klubu i do dalších let, to je přání jeho zakladatele a režiséra Ladislava Smočka ke čtyřicátinám této oblíbené scény. Ti, kteří někdy toto divadlo navštívili, vědí, že se mu to daří již mnoho let více než dobře.

Atmosféra tvůrčí svobody a kontakt herců s diváky jsou tím, co činí tuto malou scénu již od roku 1965 neopakovatelnou.

V neděli oslaví Činoherní klub čtyřicet let. Zakladatelé divadla, dva bývalí spolužáci z pražské Divadelní fakulty AMU - režisér Ladislav Smoček a dramaturg Jaroslav Vostrý - od počátku chtěli dělat divadlo, které je bavilo, s lidmi, kteří jsou jim blízcí, bez vyhlašování cílů, idejí a programů.

Prvním představením klubu byla 27. února 1965 premiéra Smočkovy prvotiny Piknik, kterou autor také režíroval.

"Činoherák" byl vždy divadlem herců a prošly jím mnohé výrazné osobnosti. Ať již to dříve byli Petr Čepek, Pavel Landovský či Josef Somr nebo v současnosti Ivana Chýlková, Ondřej Vetchý či Petr Nárožný. Do souboru Činoherního klubu například patřili i Libuše Šafránková, Josef Abrhám a Jiří Kodet.

Činoherní klub má spoustu svých specifik
Režisér Ladislav Smoček, který patří k nejuváděnějším českým dramatikům ve světě, říká, že by chtěl s lidmi z Činoherního klubu do budoucna udržet ducha divadla.

"I když dnes je jiná doba a nikdo z nás není identický jako před čtyřiceti lety," říká Smoček, jehož hra Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho, byla přeložena do třinácti jazyků. Jeho slova o specifickém duchu divadla potvrzuje i současný ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka.

"Těch specifik je spousta. Ať už to je zájem o moderní lidskou psychologii, která stojí za vším, co se ve světě děje, nebo to, že režiséři nepředvádějí sami sebe, ale snaží se rozpustit režii v práci herců," říká Procházka.

Podle něj je v divadle specifická i velká demokratičnost. "Názory všech spolupracovníků a herců jsou nejen respektovány, ale i vyžadovány," dodává.

Herečka Veronika Žilková, která v Činoherním klubu hraje již 23 let, zase oceňuje blízkost publika a herců. "Je v tom určitá magie. V Činoherním klubu je nepsaný zvyk komunikovat s diváky. Lidé jsou tam strašně blízko," tvrdí Žilková.

Činoherní klub hrál od samého počátku především současné české hry a ruskou divadelní klasiku. Divadlo bylo také úspěšné v zahraničí. Největší triumf zaznamenalo na mezinárodním festivalu Divadlo národů v Londýně roku 1970. V roce 1989 pak Činoherní klub sehrál důležitou roli v dramatu sametové revoluce - v jeho prostorách bylo založeno dva dny po 17. listopadu Občanské fórum.

Činoherní klub má v současnosti stále vyprodaný sál, jeho inscenace se objevují v nominacích prestižních anket. Nadací Alfréda Radoka byl Činoherní klub vyhlášen Divadlem roku 2002.