Inscenace v repertoáru vídeňského Burgtheatru (na scéně Akademietheatru) držel i přes zákaz plynoucí z Bernahrdovy závěti německý ředitel Claus Peymann, který uvedl ve světové premiéře deset z osmnácti autorových her. Náměstí Hrdinů se dočkalo 118 a Německá tabule o polednách dokonce 240 vyprodaných představení. Stovky repríz zažil i Divadelník či Ritter, Dene, Voss, s nimiž Burgtheater hostoval i v Praze. Ostatní Bernhardovy hry ale Rakušané znají vesměs už jen z vyprávění či četby. Za inscenacemi svého nejvýznamnějšího dramatika museli jezdit do ciziny, a když s jeho posledním kusem Alžběta II. hostovalo v Bratislavě berlínské Schillerovo divadlo, pořádaly se do slovenské metropole z Vídně autobusové zájezdy.
Pokusy o nové inscenace v Rakousku donedávna oba správci Bernhardovy pozůstalosti - nevlastní bratr Peter Fabjan a majitel německého nakladatelství Suhrkamp Siegfried Unseld - tvrdě potírali. Například lineckému divadlu Phoenix vyměřil soud statisícovou pokutu. Zato knižní vydání (vesměs u Suhrkampa) Bernhardových textů byla a jsou v Rakousku volně v prodeji. Loni však Fabjan a Unseld založili Nadaci Thomase Bernharda, jejímž prostřednictvím je možné autorovu závěť právně obejít. Ta už na podzim povolila několik nastudování jeho her v Rakousku. Stát, s nímž se Bernhard rozkmotřil, sice nadaci dotuje, ta je ale "v autorově duchu" soukromým právním subjektem, nezávislým na rakouské vládě.
Triumfální návrat autora do země, na niž dávno před smrtí zanevřel, již ale nepřestal milovat, zahájila v listopadu inscenace režiséra Philippa Tiedemanna s názvem Claus Peymann si koupí kalhoty a jde se mnou pojíst v Akademietheatru. Postavu Peymanna v ní ztvárnila herečka Kirsten Deneová.
Sám Peymann v Burgtheatru v polovině ledna uvedl nové nastudování starší hry Bernhardovy Před penzí. Tu poprvé inscenoval před dvaceti lety ve Stuttgartu, odkud pro vídeňskou verzi převzal tehdejší obsazení. "Vlastně touto inscenací jen plním Bernhardovo osobní poslední přání," tvrdí Peymann s tím, že na smrt nemocný autor po premiéře Náměstí Hrdinů v listopadu 1988 řekl: "Teď ještě musí přijít Před penzí!" Bernhard touto "komedií německé duše" reagoval na aféru badensko-württemberského premiéra Hanse Filbingera. Ten v roce 1978 odstoupil, když vyšlo najevo, že na sklonku války jako vojenský soudce odsoudil k smrti zběhlého námořníka. (U Bernharda soudní prezident před penzí a bývalý důstojník SS Rudolf Höller každoročně slaví Himmlerovy narozeniny.
Zatímco řada německých médií Peymannovu neo-inscenaci chválí coby "triumfální návrat Bernharda", rakouský tisk sází uštěpačné soudy. "Druhý chod chutná tak hrozně dobře jako obsah postarší bomboniéry," tvrdí liberální Der Standard. Konzervativní Die Presse píše o "špatném režijním konci hry ve Vídni."
Štafetu nových Bernhardových inscenací v Rakousku příští sezonu převezme vídeňský Volkstheater, který uvede jeho satiru na sebevzhlíživost německých básníků Nad všemi vrcholky vládne klid. Klagenfurtské Zemské divadlo zase plánuje inscenaci komedie Ignorant a šílenec.
Pokusy o nové inscenace v Rakousku donedávna oba správci Bernhardovy pozůstalosti - nevlastní bratr Peter Fabjan a majitel německého nakladatelství Suhrkamp Siegfried Unseld - tvrdě potírali. Například lineckému divadlu Phoenix vyměřil soud statisícovou pokutu. Zato knižní vydání (vesměs u Suhrkampa) Bernhardových textů byla a jsou v Rakousku volně v prodeji. Loni však Fabjan a Unseld založili Nadaci Thomase Bernharda, jejímž prostřednictvím je možné autorovu závěť právně obejít. Ta už na podzim povolila několik nastudování jeho her v Rakousku. Stát, s nímž se Bernhard rozkmotřil, sice nadaci dotuje, ta je ale "v autorově duchu" soukromým právním subjektem, nezávislým na rakouské vládě.
Triumfální návrat autora do země, na niž dávno před smrtí zanevřel, již ale nepřestal milovat, zahájila v listopadu inscenace režiséra Philippa Tiedemanna s názvem Claus Peymann si koupí kalhoty a jde se mnou pojíst v Akademietheatru. Postavu Peymanna v ní ztvárnila herečka Kirsten Deneová.
Sám Peymann v Burgtheatru v polovině ledna uvedl nové nastudování starší hry Bernhardovy Před penzí. Tu poprvé inscenoval před dvaceti lety ve Stuttgartu, odkud pro vídeňskou verzi převzal tehdejší obsazení. "Vlastně touto inscenací jen plním Bernhardovo osobní poslední přání," tvrdí Peymann s tím, že na smrt nemocný autor po premiéře Náměstí Hrdinů v listopadu 1988 řekl: "Teď ještě musí přijít Před penzí!" Bernhard touto "komedií německé duše" reagoval na aféru badensko-württemberského premiéra Hanse Filbingera. Ten v roce 1978 odstoupil, když vyšlo najevo, že na sklonku války jako vojenský soudce odsoudil k smrti zběhlého námořníka. (U Bernharda soudní prezident před penzí a bývalý důstojník SS Rudolf Höller každoročně slaví Himmlerovy narozeniny.
Zatímco řada německých médií Peymannovu neo-inscenaci chválí coby "triumfální návrat Bernharda", rakouský tisk sází uštěpačné soudy. "Druhý chod chutná tak hrozně dobře jako obsah postarší bomboniéry," tvrdí liberální Der Standard. Konzervativní Die Presse píše o "špatném režijním konci hry ve Vídni."
Štafetu nových Bernhardových inscenací v Rakousku příští sezonu převezme vídeňský Volkstheater, který uvede jeho satiru na sebevzhlíživost německých básníků Nad všemi vrcholky vládne klid. Klagenfurtské Zemské divadlo zase plánuje inscenaci komedie Ignorant a šílenec.
