Jde nám o melodii, tvrdí člen Apocalyptiky

Brno - Brněnské Boby centrum patřilo v pátek večer jednoznačně finskému kvartetu Apocalyptica. Skupina se do povědomí posluchačů dostala již před několika lety svéráznými úpravami skladeb kapely Metallica. Na tom by nebylo nic podivného, ovšem čtyři mladíci - tehdy studenti prestižní Sibeliovy akademie - je stvořili pro čtyři violoncella, a skandál byl na světě. Čtveřice se musela potýkat s naprostým nepochopením a naopak nadšením. Dnes mají za sebou tři světově proslulá alba a dvě singlové nahrávky. S poslední deskou Cult také zamířili do Brna. O tom, že se Apocalyptica těší značné přízni, svědčily například dva poslední pražské koncerty - v Arše a Akropoli. Původně byl naplánovaný pouze jeden koncert, ale zájem fanoušků si vynutil o den později druhý. A že má Apocalyptica uposluchačů vybudovanou pevnou pozici, o tom svědčilo i naplněné Boby centrum. Mezi zkouškou světel, spánkem, večeří a zvukovou zkouškou si pro rozhovor našel čas jeden z členů Apocalypticy Max Lilja.

V České republice se řadíte mezi nejúspěšnější kapely, prodávají se zde velmi dobře vaše desky, a dokonce tu jako v jediné zemi máte všechny desky zlaté. Těší vás to?
Zlatých desek máme víc - hned první ve Finsku, Polsku, dokonce v Turecku. Ale je pravda, Česká republika je jedinou zemí, kde jsme pozlatili všechny tři. Je to úžasné, navíc taky jedině zde prodej desek stoupá. V jiných zemích jsou výkyvy, u vás je tendence vzestupná.
Těšíte se podobné přízni i doma?
Ne takové jako v zahraničí.
Proč?
První album se i ve Finsku prodávalo velmi dobře, pak jsme ale několikrát změnili nahrávací společnosti a nakonec zakotvili u německého Universalu. Tudíž naše vztahy s finskými společnostmi nejsou nejlepší, což je možná i důvod, proč ve Finsku neprodáváme tolik desek jako jinde. A možná i lidé jsou konzervativnější a zaměření na klasickou "klasiku". Ale máme samozřejmě okruh svých finských příznivců. Některé koncerty byly skvělé. V roce 1987 jsme absolvovali osm nebo devět finských koncertů, kde jsme měli velký úspěch. Ovšem na druhou stranu jsme zažili i vystoupení pouze před devětaosmdesáti lidmi. (smích)
Vaše poslední deska Cult se od předešlých dvou velmi liší, většina skladeb je autorských. Jak na tento fakt reagují fanoušci?
Reakce máme většinou velmi pozitivní, i když jsme museli udělat velký krok stranou. To znamená od skupin, které hrají jen cover verze. Ale myslím, že ten krok stálo za to udělat. A z hudebního hlediska je pro nás podobná práce mnohem zajímavější.
Do povědomí posluchačů jste se dostali originálními cover verzemi Metalliky. Setkali jste se již a co na "své" skladby říkali?
Potkali jsme se již mnohokrát. Dělali jsme jim i předkapelu, zejména na festivalech - ve Finsku, ve Varšavě... Pozvali nás na svoje náklady - zaplatili letadlo a pobyt - i do San Francisca u příležitosti vydání alba S&M. Naše desky se jim líbily a oceňovali je.
Neplánujete tedy v nejbližší době další společné vystupování?
Samozřejmě, že bychom rádi, ale zatím se v tomto směru nic neděje.
Kromě dvou cover verzí Metalliky jste na Cult zařadili svou verzi klasického kusu Edvarda Griega. Proč jste si vybrali zrovna jeho?
Říkali jsme si, že nikdy nebudeme hrát předělávky klasických děl. Ale když už jsme toto "pravidlo" porušili, vybrali jsme si právě Griega. Všichni jsme se na jeho hrůzostrašném tématu shodli, jelikož si skladbu pamatujeme z dětství a všechny nás děsila. Vybrali jsme si z něj část, úplně ji předělali, tudíž vlastně vznikla zcela nová skladba.
Míníte v úpravách klasiků pokračovat?
Není to zrovna to, na čem bychom chtěli i nadále pracovat a stavět svou činnost. I když jsme našli pár zajímavých skladeb, které by se daly podobně rozpracovat. Ale naší základní myšlenkou na prvopočátku bylo tvořit energickou, expresivní muziku založenou na rocku. I když je pravda, že my tolik nerozlišujeme, jestli se jedná o rock nebo klasiku. Jde nám o melodii.
Sami jste z klasické hudby vyšli. Co říkají vaši dřívější kolegové právě na předělávku Griega, nepobouřilo je vaše pojetí?
Některým se naše úprava moc líbila. Ale ve světě klasické hudby panuje velký konzervativizmus a je dost lidí, kteří nenávidí všechno nové a naši práci nechápou. I našim profesorům trvalo dlouho, než naše snahy překousli.
Když cvičíte, pilujete své vlastní skladby či koncertní repertoár, nebo zůstáváte u klasiky?
Individuálně cvičíme i klasiku, jelikož je základem techniky hraní na cello. Dohromady taky občas hrajeme stupnice, ale většinou naše práce spočívá ve snaze tvořit.
Na Cultu se také kromě violoncell objevují perkusní nástroje. Budete v rozšiřování nástrojového obsazení pokračovat?
Perkuse jsme přidali, jelikož jsme cítili, že nám chybí větší rytmus. Zkoumali různé typy bicích. Ale pak jsme si říkali, proč to nezkusit s klasickými bicími a tympány jako v orchestru, a ono to fungovalo. Myslím, že tak to také zůstaneme. Mám pocit, že nám dodávají ještě více energie.
Neplánujete kupříkladu desku nebo koncert s celým filharmonickým orchestrem?
Už jsme byli s tímto nápadem několikrát osloveni, ale jde o velice náročnou věc. Museli bychom vlastně zkomponovat úplně nové věci, něco jako koncert pro orchestr a čtyři "heavymetal cellos". Naše vlastní skladby by nešly pro takovou příležitost zaranžovat. Nebylo by to ono.
Vaše nástroje dostávají při koncertech patrně dost zabrat. Nechávali jste si je zvláštně vyrábět, nebo se jedná o staré nástroje?
To tedy dostávají. Na turné proto nevozíme své klasické nástroje - pro nás číslo jedna. Ty jsou příliš staré, i přes dvě stě let, a křehké. Ale i na koncertech máme skvělé nástroje. Navíc, když přidáte mikrofon k cellu, nepoznáte, o jak starý nástroj se jedná.
Podle jakých kritérií si vybíráte skladbu, kterou chcete přepracovat, a co je na vytvoření cover verze pro čtyři cella nejtěžší?
Protože hrajeme instrumentální věci, musíme si vybírat skladby s výraznou melodií, abychom se měli čeho chytit. Bylo by velmi nudné mít skladbu bez velkých harmonických změn, založenou na bicích a expresivním vokálu (řevu). Melodie je nejdůležitější. A co je nejtěžší? Patrně obejít se bez bicích nástrojů. Občas je těžké i napodobit vokál, některé skladby jsou hodně namixované a musíme tedy přemýšlet nad tím, jak je pojmout, rozplést.
Ve velkém se rozmáhá taneční muzika a podle některých lidí jde rocková hudba do ústraní. Máte podobný pocit?
Neuvažuji o hudbě ve škatulkách. Muzika je pro mě otázka emocí. Existuje třeba několik dobrých techno skladeb. Jsou profesionálové, kteří dovedou na počítači počítačem tvořit dobrou hudbu. Ne jak na začátku, kdy si někdo sedl k počítači, klepl na čtyři klávesnice a vylezl mu z něj nesmysl. Ale myslím si, že rocková hudba neustupuje a bude zde stále. Alespoň v to doufám!
Už se neřadíte mezi kapely, které stojí na cover verzích. Neozval se teď naopak někdo vám, že by rád předělal do klasické metalové verze vaše skladby?
Ano, pár kapel se nám ozvalo. Třeba z Řecka nám došel mail s dotazem, jestli mohou předělat naši věc. Ale nikdy jsme ji neslyšeli. Už několikrát jsme s kapelou žertovali, že bychom časem mohli vyměnit cella za normální nástroje a sami si skladby předělat.
A umíte na ně hrát?
Základy zvládáme.

Apocalyptica v brněnském Boby centru 16. března 2001

Apocalyptica v brněnském Boby centru 16. března 2001

Apocalyptica v brněnském Boby centru 16. března 2001

Apocalyptica v brněnském Boby centru 16. března 2001