To ne, vždycky funguje jisté vyvažování. Řekněme, že dva mé filmy krátce po sobě měly úspěch, že je tu jistá vzestupná tendence, ale na druhé straně jsem už třetí rok nic nenatočil. Nabídky, které mezitím přišly, nebyly toho druhu, že bych se rázem rozhodl a začal točit. A v mém životě je i spousta jiných věcí, které se nedaří. Ale o soukromí nechci mluvit.
Nicméně ve srovnání se svými spolužáky z FAMU se musíte cítit úspěšný.
Spíš bych řekl, že celá naše generace si vede dobře. Nezůstali jsme jen u debutů, točíme dál.
Ale to je úspěch pouze relativní, nebo ne?
Naopak, to je ohromný úspěch! Tak sedmdesát procent filmů na světě jsou prvotiny - a tím jejich režiséři taky končí. Kdežto naše generace vesměs dělá třetí, čtvrté, páté filmy. A v zemi, kde není kinematografie subvencovaná, to je úspěch opravdu velký.
A co když úspěch tuzemský poměřujete se zahraničím?
Člověk nemůže chtít, aby úspěch donekonečna gradoval, a nesmí srovnávat nesrovnatelné. V Americe jsem si uvědomil, jak malá jsme země a jaká jazyková omezení máme. Ale nemůžu si přece stěžovat, že tam náš film nevydělá tolik jako tituly, které mají stokrát víc kopií. Na druhé straně v Polsku a Maďarsku jsem zjistil, jak dobře naši tvorbu znají a závidí nám, že na české filmy chodí diváci. U nich domácí díla v kinech prošumí, přestože je na rozdíl od nás dotují.
Mluvíte pořád o filmech, ale úspěch má i jiné, okázalé znaky. Co třeba vila, auto, jachta?
Já točím filmy v Česku, a tady se filmařinou nedají vydělat závratné peníze. Slušné ano, ale ne závratné. Vnější znaky úspěchu nepotřebuji, ty má průměrný režisér reklam v Los Angeles.
Co tedy vlastně považujete za úspěch?
Možnost dělat svou práci způsobem, jakým chci. A v soukromí pokládám za úspěch, když se cítím dobře a když se dobře cítí i blízcí kolem mě. Ano, jistě existují lidé, co vydělali víc peněz nebo měli vyšší sny, které si splnili, ale to neznamená, že já už jsem si splnil všechno.
Co si ještě hodláte splnit? Tedy z věcí, které můžete ovlivnit?
To je jednoduché, pořád totéž. Točit dobré filmy, na které by lidi chodili a producenti na nich netratili. Nesním o tom, že vyhraju velký festival.
S úspěchem se někdy pojí popularita. Poznávají vás už lidé na ulici?
Občas, ale k mé profesi tohle nepatří, nepotřebuji to, nejsem herec ani popová hvězda. Pro mě je důležité, aby mě znali a respektovali lidé v mé branži.
K úspěchu patří i závist. Poznal jste ji?
Závist se leckdy převléká za něco jiného. Mám rád Werichovu myšlenku, že závist není zlá, zlá je nepřejícnost. A s otevřenou nepřejícností se nesetkáte, do očí vám to nikdo neřekne.
Kdo je podle vás úspěšný člověk?
Každý, komu se splní jeho sny. Jenže úspěch má mnoho hledisek a je velmi křehký. Ten skutečný úspěch nemůže nastat v jediné vteřině, ale klidně může v jedné vteřině skončit. Velké riziko úspěchu spočívá v tom, že v okamžiku, kdy ho člověk prožívá, má sklon považovat ho za samozřejmost. A to je nebezpečné zvláště v dnešním světě. Kdybych byl za prvobytně pospolné společnosti řekněme dobrým lovcem, sotva co mě ohrozí, leda tak medvěd. Ale v současné civilizaci je všechno příliš úzce specializované a velice snadno napadnutelné.
|
JAN HŘEBEJK |
| * Narozen: roku 1967 * Studia: Filmová akademie múzických umění * Úspěchy: 1993 - za film Šakalí Léta obdržel Českého lva 1999 - film Pelíšky se stal nejnavštěvovanějším filmem roku 2000 - za film Musíme si pomáhat obdržel Českého lva a byl nominován na Oscara |
 Režisér Jan Hřebejk (vlevo) se scénáristou Petrem Jarchovským. |
 Režisér Jan Hřebejk usedá k počítači u něhož bude odpovídat na otázky čtenářů iDNES |
 Režisér Jan Hřebejk hledí na obrazovku počítače, kde se mu objevují otázky čtenářů iDNES |
 Režisér Jan Hřebejk usilovně přemýšlí nad otázkou čtenáře |
 Režisér Jan Hřebejk přemýšlí nad otázkou čtenáře |
 Redaktorka iDNES Ivana Ťupová vysvětluje režiséru Janu Hřebejkovi postup při odpovídání na otázky čtenářů |
 Režisér Jan Hřebejk sleduje, jak mu na obrazovce počítače přibývají další otázky čtenářů |
 Jan Hřebejk, jak se namaloval po on-line rozhovoru. |
 Režisér Jan Hřebejk s trofejí Českého lva. |
 Režisér Jan Hřebejk tleská při udílení Českých lvů 2000. |
 Režisér Jan Hřebejk a slovenská herečka Anna Šišková (zcela vpravo) při udílení Českých lvů 2000. |
 Jan Hřebejk vyplazuje jazyk při udílení Českých lvů 2000. |
 Jan Hřebejk s trofejí Českého lva. |
 Režisér Jan Hřebejk odletěl v úterý přes Amsterodam do USA. V neděli 25. března se v Los Angeles zúčastní vyhlašování filmových cen Oscar. |
 Režisér Jan Hřebejk odletěl v úterý přes Amsterodam do USA. V neděli 25. března se v Los Angeles zúčastní vyhlašování filmových cen Oscar. |
 Režisér Jan Hřebejk odletěl v úterý přes Amsterodam do USA. V neděli 25. března se v Los Angeles zúčastní vyhlašování filmových cen Oscar. |
 Spolutvůrci filmu Musíme si pomáhat (zprava) režisér Jan Hřebejk, slovenská herečka Anna Šišková, scenárista Petr Jarchovský a producent Ondřej Trojan na recepci, kterou 25. března po udílení cen Americké filmové akademie v Beverly Hills uspořádala distribuční společnost Sonny Classic Pictures. |
 Režisér Jan Hřebejk. |
 Jan Hřebejk |
