Cuarón: Mexické filmy jsou drsnější

30. května 2002 14:32

Zlín - Mexický režisér, producent a herec Alfonso Cuarón přijel do Zlína se soutěžním filmem Mexická jízda. V české distribuci se film objeví 13. června a mohou na něj diváci od patnácti let. Jedna krásná žena, dva nejlepší kamarádi, tři největší tajemství. Při mexické jízdě určují směr hormony.

Máte zkušenosti s Hollywoodem, kde jste natáčel snímek Velké naděje, můžete porovnat práci v americkém filmovém kolosu a v Mexiku?
Spolupráce se scénáristou a herci je velmi podobná. V Hollywoodu máte k dispozici ty nejlepší pracovníky, ale všechno je velmi specializované a odměřené. Jsou tam například i specialisté na nalévání vody do sklenice. Natáčecí štáb čítá tři sta nebo čtyři sta lidí. Na Mexické jízdě pracoval jen malý štáb, nebylo tam sice tolik přesností jako v Hollywoodu, ale zato více emocí a nadšení tvořit. Znal jsem jména všech třiceti pracovníků, panovala mezi námi rodinná atmosféra.

Podařilo se vám v Hollywoodu uchovat tvůrčí svobodu nebo jste se musel podřídit producentským záměrům?
Trochu alibisticky bych se mohl odvolávat na to, že jsem dělal, pouze co mi řekli. Jenže není to úplně pravda. Jsem moc rád, že jsem mohl pracovat, jak jsem chtěl, i když jsem s nimi musel trochu bojovat. Nakonec jsem točil vše podle sebe. Problém Hollywoodu je, že musíte kolem všeho dělat veliký hluk, aby vás bylo slyšet.

VÍCE O FILMU
MEXICKÁ JÍZDA

V jaké situaci se v současné době nachází mexická kinematografie?
V celosvětovém kulturním kontextu se objevuje mexický film, ale Mexiko musí stejně jako jiné latinskoamerické země vždy přijít s něčím novým,výjimečným a národním. V každém případě se však musí jednat o širší téma než jen provinční. Amores Perros i Mexická jízda jsou hodně specifické, i když můj film je tematicky o identitě. Je to hodně emocionální film, a tudíž srozumitelný pro spoustu -náctiletých.

Čím je podle vás mexická kinematografie odlišná?
Přistupujeme k pojednávané látce realističtěji a zobrazujeme svět drsnějším způsobem. Naše filmy útočí přímo, bez nějakých romantických příkras.

Podílí se mexická vláda nějakým způsobem na financování filmových projektů?
Stát podporuje kinematografii. Na jednu stranu je to dobré, na stranu druhou špatné. Díky finanční pomoci vzniklo hodně skvělých filmů. Důvod proč je to špatné je ten, že vláda zapříčinila strnulost naší filmové tvorby. Tvůrci ztratili kontakt s diváky, protože vzhledem k zajištěným financím jim bylo už jedno, kolik lidí jejich film uvidí. Proces rozdělování peněz je navíc velmi zkorumpovaný. Nechci říct, že peníze někdo krade, ale každý, kdo je u moci, se snaží získat co nejvíce.

Chodí u vás mladí lidé na filmy, jako je Mexická jízda?
Mexická jízda má největší návštěvnost, jakou kdy mexická kina zaznamenala.

Dokáží v Mexiku domácí filmy obstát v konkurenci americké produkce?
V našich kinech měla Mexická jízda větší úspěch než Planeta opic. A rok předtím přebil film Amores Perros snímek Mission Impossible. Co se týká mexického trhu, možné to je, ale ve světovém měřítku určitě ne, protože jsou filmy, které mají 15 milionů vyhrazených jenom na propagaci. I když třeba v anglickém Top ten žebříčku navštěvovaných filmů se udržujeme kolem šestého místa.

To je tedy pro vás velký úspěch.
Jistě, dělal jsem sice hodně hollywoodských filmů, ale s tímto malým mexickým jsem se umístil lépe než s těmi velkými.

Jste spokojený s českým distribučním názvem?
Ve většině distribučních zemích ponechávají originální název, například i filmy jako Amores Perros. Přikláním se k zachovávání původních názvů, ale pokud je pro diváky srozumitelnější titul Mexická jízda, nevadí mi to.

Co vás inspirovalo k Mexické jízdě? Ovlivnily vás jiné road movie?
Mám devatenáctiletého syna, se kterým jsem pořád sledoval jen hollywoodské filmy, chtěl jsem udělat něco upřímného, aby se na to mohl dívat i můj kluk. Film je i hodně autentický, scény jsme natáčeli chronologicky a herci se seznámili až na čtených zkouškách, takže mezi nimi zůstalo určité napětí.

Takže jste Mexickou jízdu natočil pro vašeho syna?
Do jisté míry ano. Už jsem pro něj natočil Malou princeznu. V té době měl deset let.

Pro jakou věkovou skupinu je váš film určený?
V některých zemích si myslí, že děti jsou hloupé a zakazují Mexickou jízdu promítat lidem mladším osmnácti let. Ovšem situace je jiná. I před dovršením osmnáctého roku existuje mezi dospívajícími sexuální napětí a je naivní si myslet, že ne. Nejtolerantnější byla francouzská vláda, když film povolila promítat divákům od dvanácti let.

Co chystáte do budoucna?
Spolupracoval jsem na jednom scénáři s Universal Studios. Uvažuji nad tím, zda to bude můj další film, ale hlavně chystám velký projekt, kterým by měl být celovečerní dětský film.

Už jste někdy byl na podobně zaměřené akci, tedy na festivalu určeném dětem a mládeži?
Na konci války v Sarajevu jsem byl s Malou princeznou v bývalé Jugoslávii. Malá princezna byla prvním filmem, který po čtyřech letech viděli. Všechny děti se radovaly. Z toho jsem měl výborný pocit a myslím, že to má smysl.