Želvy nindža u nás zažily svůj největší boom zhruba tři roky po revoluci v 1989, kdy jsme čtyři neohrožené želví bojovníky mohli spatřit téměř všude: kreslený TV seriál, comics, obaly od žvýkaček, přívěsky, hračky... A počítačové hry. Dobře si vzpomínám, jak jsem na dnes už obstarožním PC 286 s kamarády hrával klasickou 2D mlátičku, ve které stačilo jít zleva doprava a akční klávesou rozbíjet hubu nepřátelům. Od té doby uplynulo zhruba deset let, když mě v Los Angeles na herním veletrhu E3 zaujala akční hra s dobře známými zelenými bojovníky. Bohužel, díky časové vytíženosti a hloučku hráčů kolem herních konzolí se na nic víc, než jen pár letmých pohledů, nedostalo. Proto, když do redakce dorazil preview kód, neváhal jsem...
Než se pustíme do hry samotné, určitě by nebylo od věci obeznámit neznalé čtenáře s tím, jak vlastně želvy vznikly. Náš příběh začíná v Japonsku ve škole bojového umění, kdy jeden z proradných žáků, jmenoval se Oroku Saki, léčkou zničil pověst svého učitele (Hamato Joši) před nejvyšším mistrem, který jej - v domnění, že usiluje o jeho život - navěky vyhnal z klanu. Saki, jenž převzal místo svého vyhnaného učitele, celý klan přetvořil na zločineckou organizaci. Joši se musel uchýlit až do Ameriky, kde žil v kanálech a stokách. Jeho jedinými přáteli byly krysy a zanedlouho i čtyři malé želvičky. Jednoho dne Joši objevil své želvy uprostřed prazvláštně zařící kaluže - jednalo se o mutagen, který každého, kdo s ním přijde do styku, promění z části do takového tvora, se kterým se naposledy stýkal. Želvy se proměnily v lidem podobné želváky, Joši však dopadl hůře - naposledy byl s krysami. Joši si začal říkat Tříska a své čtyři svěřence, které pojmenoval po svých oblíbených renesančních malířích, naučil bojovému umění nindžutsu. Abychom to zkrátili - želvám pomáhá sličná reportérka April, hlavního padoucha zosobňuje starý známý Saki (nyní si říká Trhač), jenž přisluhuje odporné růžové hroudě s chapadly, Krangovi. Ještě se nemohu nezmínit o poznávacím znamení želv: pizza. Tu zbožňují všichni čtyři.
Po spuštění hry vybírám jedinou aktivní volbu preview verze - Story mód. Na řadu přichází výběr postavy, poněvadž každá z želv to umí s jinou zbraní. Donatello ovládá hůl (BO), Raffael dvojici SAI (krátké meče), Leonardo meč a konečně Michelangelo nunčaky. Ačkoliv se želváci ovládají stejně, za každého z nich se hraje trochu jinak, poněvadž předvádějí jiná komba a malinko se liší i styl boje. Osobně mi nejvíce padl do oka Donatello se svojí holí. Ovládání vyřešili tvůrci rozumně: křížek základní úder, čtvereček silný a s větším rozsahem, ale pomalejší, kolečko skok a trojúhelníček pro házení hvězdic. K tomu si ještě přidáme L a R pro přepínání mezi jednotlivými typy hvězdic a velice užitečný přísun. Kombinací určitých posloupností vytváříme celkem efektní komba, třeba odražení se od hole. Do soubojů se dostal i lehce strategický nádech (s nadsázkou), což je zapříčiněno tím, že při základním úderu želva provede zároveň jeden krok ve směru útoku. Pokud stále mačkáme křížek, provede želva až čtyři údery (a kroky), než nastane krátká prodleva, díky čemuž mezi nepřáteli efektně "tancujeme" a vyhýbáme se tak i případným útokům. Ve spojení s přísunem a komby jsou pak bitvy nejenom užasnou podívanou, ale i dobře hratelnou zábavou.
První ukázková mise v preview verzi představuje zřejmě standardní "řezací" úroveň - jdeme jedním přikázaným směrem a aby nás hra pustila zase o kousek dále, musíme pomlátit všechny protivníky v daném úseku. Nalezneme tu jak typické vagabundy s ocelovou trubkou, tak malé a ve větším počtu nepříjemné vybuchující robotky. Škoda jen, že prostředí je jen velmi málo interaktivní, poněvadž rozbít jde pouze dvojí druh věcí. Buď krabice, v nichž nalezneme pizzu pro doplnění zdraví, či nové hvězdice, nebo výbušné barely, které můžeme holí pěkně odrazit směrem k nepříteli. Druhá ukázková úroveň vypadá o poznání nebezpečněji - jsme v malé tovární místnosti, z jedné strany přicházejí malí roboti a aby toho nebylo málo, po místnosti se pohybuje rameno s cirkulárkou na konci. Po chvilce se zvedají žaluzie a setkávám se s prvním strážcem úrovně, jenž na dálku posílá rakety a na blízko používá nebezpečné rotační rameno. S několika desítkami hvězdic a díky využívání přísunů však ani on dlouho neodolá. Poslední ukázková úroveň nás zavede na smetiště s ohromným (a agresivním) robotem. Nejdříve jsem na něj házel hvězdice, posléze výbušné barely po stranách. Když došla munice, život robota ukončil mocný úder holí po hlavě (asi tak na osmý pokus :). Tím také ukázková verze končí.
A dojmy? Na první pohled zaujme grafika, která je sice plně 3D, ale díky technologii cel-shade si drží svůj comicsový nádech. A vypadá naprosto úžasně. Dále zmiňme přítomnost hry dvou hráčů - a to bez rozdělení obrazovky. Závěr? Teenage Mutant Ninja Turtles jsou klasickou mlátičkou s dobře vypadající grafikou, vtipně vyřešeným ovládáním; a celkově tedy zábavným kouskem. Na výsledné resumé si však počkejme až do příchodu plné verze.
Index očekávání: 8/10
