Návštěvníci si mohou prohlédnout i unikáty, které vznikly přímo v dílnách chebských mistrů hodinářů.
„Sbírání hodin zcela jistě nepatřilo k hlavnímu zájmu chebského muzea. Kolekce vznikala spíše náhodně z příležitostných darů a nákupů. Pokud byly hodiny vystavovány, pak většinou pouze jako doplňky interiérů jednotlivých slohových etap,“ vysvětluje kurátorka výstavy Alena Koudelková.
Přestože k samotné historii sbírky v muzeu chybí podrobné doklady, má pro odborníky velký význam. „Díky tomu, že hodiny pocházejí především od tehdejších obyvatel, lze na kolekci částečně dokumentovat například vybavení domácností v Chebu a okolí v různých časových obdobích.“
Většina sbírky pochází z 19. století. Ty nejstarší hodiny vznikly v 2. polovině 18. století, ojedinělé kusy jsou dokonce z 1. poloviny 18. století. První čtyři exempláře uvádí již katalog zakladatele muzea Georga Schmida z roku 1874.
„Nejčetnější skupinu ve sbírce tvoří takzvané sloupkové hodiny. Většinou jsou empírové, ale také zde máme několik kusů klasicistních,“ ukazuje Alena Koudelková konzolové stolky, na kterých leží bohatě zdobené kusy. Řada z nich má sloupky z bělostného alabastru, které bylo třeba před výstavou speciálně vyčistit, aby se opět rozzářil.
„Tento typ hodin byl mezi měšťanskými rodinami velmi oblíbený zejména od 1. čtvrtiny 19. století, kdy se lidé snažili o to zařídit vybavení svých domovů pokud možno reprezentativně. Právě hodiny tvořily módní a velmi žádaný doplněk salonů,“ konstatuje Koudelková.
Práce chebských mistrů
Na výstavě jsou vidět i hodiny z dílny pražského hodináře Ferdinanda Schmidta nebo klasicistní stolní hodiny chebského hodináře Josepha Rindlera.
„Soubor stylových interiérových hodin uzavírají kousky vytvořené v historizujícím stylu, zejména neorenesanční hodiny z dílny známého chebského hodináře Kaspara Alberta Müllera, které se svým provedením plně vyrovnají soudobým výrobkům ze zahraničí,“ konstatuje kurátorka.
Právě Müllerovy stolní hodiny z černého mramoru patří vzhledem k méně obvyklým kouskům. Většina hodin je totiž z mořeného nebo dýhovaného dřeva se zlacením.
Výstava představí i bohatě zdobené hodiny z míšeňského porcelánu nebo hodiny litinové. Některé zdobí postavy či obrázky, zajímavostí je výjev města s jedoucím vlakem.
Samostatnou skupinu tvoří hodiny selské, většinou nástěnné, často s dřevěnými převody, skleněnými zvonky a hladkým průčelím hodinové skříně. Ta bývá zdobená květinovými motivy či figurální malbou. Tvůrci výstavy nezapomněli ani na zajímavost v podobě takzvaných matečních hodin, jejichž čas řídil všechny ostatní hodiny v prostoru chebského nádraží.
Některé stroje uměly razit čas
K unikátům patří i hodiny, které obsahovaly raznici a papírovou pásku, na níž dokázaly za určitých podmínek vyrazit datum a čas.
„Práce na přípravě výstavy trvala přibližně čtyři měsíce. Hodiny bylo třeba očistit, leckde opětovně slepit, vyspravit a naleštit,“ uvádí Dušan Vančura, který má v muzeu na starosti konzervování sbírek.
Ač je řada hodin nástěnných, na zdi viset nebudou. Organizátoři výstavy se rozhodli umístit je do prostoru. Ve skleněných vitrínách si lidé budou moci mechanismy prohlédnout ze všech stran.
