Věnuje se v ní nejen známým kreslířům, ale i umělcům, na které se v průběhu času už téměř zapomnělo. Knize, o které prohlašuje, že je jeho poslední, věnoval pět let svého života.
„Byly to tři roky sbírání materiálů a dva roky tvrdé práce při psaní textů a jejich sestavování. Vždyť kniha má na pět stovek celobarevných stran. Vešlo se mi do ní sedmnáct českých umělců, kteří ve 20. století ilustrovali dobrodružné příběhy. Vedle Zdeňka Buriana jsem v knize monograficky zpracoval například Josefa Ulricha, prvního ilustrátora knih Karla Maye. Je tu také Věnceslav Černý, Jiří Wowk, Jan Goth, Václav Čutta, Miloš Novák, Václav Junek, Bohumil Konečný, Gustav Krum nebo Jan Černý-Klatovský a řada dalších,“ představuje své dílo autor.
Vladimír Prokop
|
Přes tři roky navštěvoval archivy a hřbitovy, pátral po potomcích umělců, o kterých už nikdo nic nevěděl, hledal pamětníky či procházel rodinné sbírky.
„Ono těch lidí, kteří ilustrovali, bylo spousta. Jenže se jim nikdo systematicky nevěnoval. A přestože někteří začali malovat už v roce 1898, nic se o nich nevědělo. V lepším případě se to odbylo několika řádky ve slovnících,“ popisuje Prokop.
Další dva roky vznikaly texty, jež se věnují životním příběhům těchto umělců, představují je na unikátních rodinných fotografiích, seznamují s jejich výtvarnou tvorbou. Hlavním pilířem díla je vedle textu především obrazová část. Publikace představuje téměř tisícovku ukázek ilustrační tvorby.
„Většinu jsem skenoval přímo z originálů, jež se nacházejí buď v institucích, nebo v soukromých sbírkách. V knize je možné vůbec poprvé se detailně seznámit s ilustrátorem Jiřím Wowkem, záhadnou postavou naší výtvarné scény, který ilustroval před válkou Tarzana nebo knihy Maxe Branda. Kvůli němu jsem musel až do archivů v ukrajinském Kyjevě. Málokdo rovněž ví, že například Václav Junek, dvorní ilustrátor románů Františka Běhounka, je autorem našeho nejslavnějšího slabikáře z 60. a 70. let,“ listuje Vladimír Prokop svou novou knihou.
Dodává další zajímavou, i když smutnou perličku, kterou při svém hledání objevil. „Ilustrátor Karel Toman měl celoživotní sen, a to navštívit křižácký hrad Krak des Chevaliers v Sýrii. V roce 2000 se mu to konečně podařilo. Když však při návratu vystoupil v Praze z letadla, zkolaboval a v letištní hale na Ruzyni zemřel.“
Vladimír Prokop se tématice ilustrátorů věnoval i ve svých předcházejících dílech. V roce 2005 napsal velkou monografii o malíři Zdeňku Burianovi, následovala další monografie věnovaná Gustavu Krumovi nebo Jaromíru Vraštilovi.
„Myslím, že se mi podařilo poodhalit vývoj dobrodružného žánru u nás a splatit tak dluh, který k těmto umělcům naše společnost má,“ konstatuje autor, který se nyní podle svých slov bude věnovat pouze přírodě. „Vedle zájmu o výtvarné umění jsem totiž i vášnivým sběratelem brouků,“ dodává se smíchem Vladimír Prokop.
