Řada míst v příhraničí, které dlouhá léta ukrývala železná opona, vstává z pomyslného popela. Příkladem by mohla být Bismarckova rozhledna u Chebu, o které se roky nevědělo, zda vůbec existuje, poutní kostel Maria Loreto v Hrozňatově, ze kterého si strážci hranic v dobách totality udělali střelnici, nebo tajemná hora Dyleň, ukrývající odposlouchávací zařízení.
Jedna z lokalit, které ostře střežená hranice pro veřejnost pohřbila, leží na Ašsku, těsně u hranic s Bavorskem. Ještě za války jí lidé říkali vznosně Isola Bella, Krásný ostrov. Teď jí Ašští chtějí vrátit zašlou krásu.
„Býval to rybník s romantickým ostrůvkem, půjčovnou loděk a písčitou pláží. Kolem se chodilo na procházky, nedaleko stála výletní restaurace. Po válce však železná opona krásný a udržovaný kus krajiny zcela odřízla od okolí,“ uvádí mluvčí ašské radnice Milan Vrbata.
Po odsunu bývalých obyvatel Aše se na kdysi oblíbené výletní místo téměř zapomnělo. Ne však docela. Podařilo se objevit pár dobových fotografií, a tak se několik ašských patriotů pustilo do pátrání.
„Je to asi pět let zpátky, co s nápadem přišel Miloš Kubíček. Tvrdil, že kolem toho rybníka vedla i křížová cesta. Pátralo se v archivech, ptali jsme se pamětníků. Za nějaký čas jsme se mohli postavit na zbytky pobořené hráze u zarostlého mokřadu, rozhlédnout se a říct – tak tohle bývala Isola Bella. A protože lesy v okolí Isola Bella patří městu Aš, padlo rozhodnutí pokusit se dříve oblíbenou lokalitu vzkřísit a vrátit jí zapomenutou krásu,“ vzpomíná ředitel společnosti Ašské lesy Jiří Červenka.
Isola BellaIsola Bella je ostrov na jezeře Lago Maggiore v severní Itálii. Měří jen 320 x 180 metrů. Hrabě Carlo III. Boromejský na něm nechal pro svoji ženu Isabelu vybudovat ostrovní palác s nádhernou barokní zahradou. Ostrov se původně jmenoval Isola Isabela, později byl přejmenován na Isola Bella. |
Ten společně s Milošem Kubíčkem stojí za plánem obnovy bývalého výletního místa. Společnost Ašské lesy proto začala chystat projekt.
„Návrh vzkřísit zapomenutou lokalitu v prostoru bývalé železné opony jsem představil profesorům na ČVUT, kde jsem sám studoval. Plán vzbudil ohromný ohlas, projekt nakonec vypracoval jeden z pedagogů stavební fakulty Adam Vokurka,“ přibližuje Marian Rewczuk ze společnosti Ašské lesy s tím, že prozatím snaha o obnovu rybníka vázne.
Část hraničních pozemků si totiž od státního pozemkového úřadu pronajal soukromý zemědělec. „Jakmile se podaří dotáhnout do konce majetkové záležitosti, požádáme o stavební povolení a budeme vyhlížet vhodnou dotaci,“ konstatuje Rewczuk s tím, že plánované náklady na stavbu nové hráze s bezpečnostním přelivem, odbahnění rybníka o rozloze asi jednoho hektaru, zajištění břehů ostrůvku a další úpravy jsou přibližně osm milionů korun.
Podle jeho slov bude mít obnovené vodní dílo vedle rekreační funkce i další úkol. „Významně přispěje k udržení vody v krajině, nabídne vhodný prostor k životu rostlinám a živočichům a zároveň poslouží jako protipožární nádrž, která v okolních lesích chybí,“ dodává.
Oblíbené ašské koupaliště sloužilo obyvatelům města od konce 19. století do poloviny století dvacátého.
Na břehu rybníka Isola Bella stála stejnojmenná restaurace a cukrárna, na jejíž terase čepoval hostinský Erdmann Fleissner ašské i bavorské pivo. K rybníku vedla z hlavního nádraží pohodlná vycházková trasa. Cesta stromořadím, jehož zbytky zde stále stojí, trvala asi dvacet minut.
Po válce byly budovy v těsné blízkosti hranice s Bavorskem zbourány a v 50. letech minulého století bylo celé území prohlášeno za hraniční pásmo. To byl poslední hřebíček do rakve kdysi hojně navštěvované lokality nazvané Isola Bella.
