Systém je nenahraditelným technickým skvostem Karlovarské krajské nemocnice. „Od loňského září do toho letošního prošlo potrubní poštou v naší nemocnici 313 910 zásilek,“ říká mluvčí nemocnice Vladislav Podracký.
Pošta pomáhá ve všech pavilonech nemocnice. „,Nejvytíženější je jednoznačně linka číslo tři, která vede do pavilonu D, kde jsou laboratoře odděleních klinické mikrobiologie a biochemie a hematologie,“ vysvětluje Podracký.
Z jednotlivých operačních sálů nebo oddělení právě sem chodí vzorky, které laborantky zkoumají.
„Jsme tu 24 hodin denně a většina kapslí míří naším směrem. O práci nouzi nemáme,“ potvrzuje primářka oddělení klinické biochemie a hematologie Vlasta Krejčová.
Potrubí nemají pacienti v nemocnici šanci vidět. Vede v podzemních kolektorech nebo v podlahách či stropech. „Nejdelší linka je z transfuzní stanice do již zmíněných laboratoří. Ta je dlouhá zhruba 800 metrů a vede pod zemí,“ přiblížil Podracký.
Rychlost patrony se pohybuje okolo 25 kilometrů za hodinu. Největší přípustná váha je 800 gramů. Průhledné pouzdro, kterému nikdo v nemocnici neřekne jinak než patrona, nejčastěji pojímá krevní a laboratorní vzorky včetně průvodek. Rychlejší metoda dopravy podle vedení nemocnice není, navíc zřízenci, kteří tuto práci dříve zastávali, mohou pomáhat jinde.
Potrubní poštav Karlovarské krajské nemocnici
|
„Například z transfuzní stanice letí patrona do laboratoře tři minuty třicet vteřin, což je výrazně méně, než pokud by vzorek nesl člověk či by ho případně převáželo auto. Ušetří to strašně moc práce. Z operačního sálu se dají poslat vzorky rovnou do laboratoře. Dříve si ho musel převzít zřízenec a osobně ho donést na dané oddělení. V těchto okamžicích jde ale o minuty, které se potrubní poštou šetří,“ vysvětlil mluvčí největší výhodu celého systému.
Před zřízením potrubní pošty v nemocnici byli každý den vyčleněni dva zřízenci, kteří chodili s kyblíkem pro vzorky na jednotlivá oddělení. Ta v té době navíc nebyla propojena jako dnes, takže denně nachodili velké množství kilometrů.
„A téměř na denním pořadu bylo to, že někdo zapomněl třeba jednu zkumavku, a tak poté, co dorazil do laboratoře, musel vyrazit znovu. A to nemluvím o akutních případech,“ vzpomněla primářka Krejčová.
Zkumavky by měly správně chodit zabalené v pytlíku a s průvodkou. Každá patrona má své číslo, aby se poté mohla vrátit zpět na oddělení, ze kterého přišla.
Jako malá bouřka
„V noci, když je klid, je cesta kapsle slyšet. Je to jako malá bouřka,“ popsala primářka. Do řeči jí vzápětí skáče kolegyně z laboratoře.
„Sestry potrubku milují, laboranti nenávidí. Nemusí už totiž volat sanitáře, jen to strčí do potrubí a je to. Občas nám to posílají i po jednom vzorku. Takže z jednoho oddělení přijde po vizitě obrovské množství patron,“ pokárala některé kolegyně laborantka.
I přes velké vytížení celého systému se problémy vyskytují poměrně zřídka.
„Potrubní pošta je poháněna dmychadlem, kdy vzduch tlačí patronu dopředu. Nejčastější problémy jsou s kluznými kroužky, které musíme měnit, když přestanou doléhat. Občas se i stane, že někdo patronu špatně vloží, a ta se kousne. Pak musíme systém restartovat a vše opět běží tak, jak má. Na to, že je to starší stroj, je opravdu spolehlivý,“ popsal technik nemocnice Radek Černoburský.
