Kulatiny slaví s řádně ostrými partičkami. Servírovat se bude především hardcore. Na pódiu to už rozjela německá kapela Risk It!, které dělali předskokany čeští Mad Rabbits a představili se i místní The Rage Machine. Za pár dní dorazí až z Brazílie světově proslulí Worst, kterým publikum nastartují němečtí The Romp a místní metalisté Crippled Fingers. „Tohle bude jízda,“ slibuje majitel klubu Pavel Pavlů.
Třicet let. Dá se Slash Baru pořád věřit?
Když jsem to tady otevíral, tak mi vlastně ještě třicet nebylo, to je pravda (smích). Úplně správně tenhle výrok ale interpretovaný není. Spíš je to o tom, jak se kdo cítí. Jestli pod nebo nad třicet.
Kapel, a výborných, se tady za tu dobu vystřídala spousta. Vybírat z nich na třicetiny, to muselo dát práci. Jaký byl klíč?
Aby měly ke klubu nějaký vztah. Typickým příkladem jsou Risk It!, kteří tady toho hodně odehráli, rádi se sem vrací a pro nás jejich koncert vždycky něco znamenal.
Oslavy uzavřou brazilští Worst. Proč právě oni?
To vzniklo ze spolupráce s Martinem Soukupem. Sice tady ještě nehráli, ale zas to bude pro fanoušky hardcoru o to větší svátek.
Když jsme u toho svátku, která z kapel byla pro vás za ta léta největším zářezem?
To záleží na úhlu pohledu. Určitě se povedli američtí Pro-Pain. Ve své době to bylo těžké se k nim vůbec nějak dostat. Když pak odehráli první koncert a poznali to tady, už sem jezdili sami od sebe. Celkem tu byli čtyřikrát.
Proč tedy nepřijeli teď popáté?
Popravdě, chci se na oslavě starat o lidi a ne o kapelu. A oni jsou samozřejmě hvězdy. Další problém by byl určitě datum, to by se těžko dávalo dohromady.
Program Slash Bar slaví třicátiny
|
Bavili jsme se o úhlu pohledu. Jaké vystoupení bylo pro vás největším překvapením? Od koho jste to nečekal?
Na název si teď nevzpomenu, vlastně ani nevím, jestli to byli Španělé nebo Italové. Někde jim odpadl koncert, tak mi je jejich promotér dohazoval. Vysvětloval jsem mu, že už mám domluvené dvě kapely, oni by byli třetí a nemám už pro ně skoro žádné peníze. Jim ale stačilo zaplatit ubytování a nějaké to jídlo, tak jsme se domluvili. Předvedli něco neskutečného, to jsem absolutně nečekal. Byli pak celí rozesmátí, zapomněli si snad polovinu věcí, tak jsem jim to musel poslat poštou (smích).
Začínaly tady taková seskupení jako Paura, Chelsea Smile nebo Striking Justice. To zahřeje, že?
Jasně. Teď už jsou někde jinde, ale fantastičtí byli už v té době.
Klub vznikl v místě někdejší prodejny potravin, jak je to tady vůbec se zvukem?
Prostory jsme přizpůsobili tak, aby zvuk neunikal ven a vevnitř se zbytečně neodrážel. Máme vlastní zvukaře, kteří to tady znají a ví, jak by měl u nás zvuk vypadat. Se zahraničními kapelami mají sice občas problém se domluvit, ale od toho jsme tady my.
Za těch třicet let si v klubu předalo kliku od dveří několik generací, kolem něj se vytvořila silná komunita. Čas se však zastavit nedá, jak dlouho to ještě potáhnete?
Dokud to půjde. Aktivit mám víc a občas není jednoduché skloubit to všechno dohromady. V pětašedesáti jdu do důchodu, tak doufám, že minimálně do téhle doby to ale vydržím (zasměje se).
10. srpna 2023 |
