Sněžná se nachází v nadmořské výšce kolem sedmi set metrů a rozkládá se na ploše více než osmi kilometrů čtverečních. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1348 kdy je uvedená v soupisu vsí prodaných klášterem rytíři Rüdingerovi ze Sparnecku.
Kdo a kdy tuto obec, která po staletí nesla jméno Schönau (česky Krásný Luh), založil, není dodnes známo, předpokládá se nicméně, že se tak stalo někdy na přelomu 13. a 14. století, kdy zdejší kraj spravovali cisterciáci z kláštera Waldsassen.
Násilná rekatolizace
Lidé se zde po celá staletí živili chovem dobytka a obděláváním polí, jejichž výnos kupodivu bohatě stačil nejenom na uspokojení jejich potřeb, ale zbylo i na prodej do Kraslic. Obdobím největšího rozmachu byla druhá polovina 16. století, kdy byla v oblasti kolem Sněženského vrchu otevřena řada důlních děl.
Po bitvě na Bílé hoře však většina zdejších havířů, kteří byli protestantského vyznání, utekla před násilnou rekatolizací do Saska, a to byl faktický konec rudného dolování. Novými způsoby obživy se pak vedle zemědělství staly krajkářství, výroba hraček a hudebních nástrojů a později práce v nedalekých textilních továrnách.
Do 20. století vstoupila Sněžná jako kvetoucí samostatná obec s téměř stovkou usedlostí a zhruba šesti stovkami obyvatel. Období zmaru přišlo po druhé světové válce, kdy se odsunem vylidněnou vesnici nepodařilo zcela dosídlit.
V roce 1950 zde sice pořád ještě stálo 115 domů, ale počet obyvatel klesl na pouhých 143, a v roce 1991 tady stálo už jen devět stavení s 11 obyvateli. Po listopadovém převratu v roce 1989 počet obyvatel Sněžné sice trochu stoupl, v roce 2011 je jich už uváděno 32, život obce dnes však v podstatě udržují hlavně chataři a chalupáři.
Poutní místo
Dominantou Sněžné, která naštěstí přežila faktický zánik obce, je barokní kostel svatého Jakuba Staršího, vystavěný na základech staršího dřevěného kostela, založeného zde pravděpodobně už někdy ve 14. století.
Původně protestantský kostelík byl počátkem 17. století rozšířený a sloužil pak po tři staletí jako poutní kostel, k němuž vždy ve svátek svatého Jakuba Staršího, tedy 25. července, přicházela procesí z obou stran česko-německé hranice. Scházelo se tu prý až sedm tisíc lidí, a Sněžná tak byla druhým nejvýznamnějším poutním místem celého Sokolovska po Chlumu sv. Maří.
Prostá podélná síňová stavba s polygonálním presbytářem, krytá valbovou střechou se dvěma lucernami byla na seznam státem chráněných kulturních památek zapsána už v roce 1963 jako „doklad lidové venkovské architektury z počátku 17. století, typická protestantská venkovská stavba, později upravená v poutní kostel“.
Chráněná je i kaple sv. Kříže, o které se traduje, že byla původně postavená pro mnicha z Waldsassenu, jenž počátkem 17. století dohlížel na přestavbu kostela. Křížová cesta od Sněženského vrchu ke kostelu s železnými reliéfy 14 zastavení, odlitými na počátku minulého století v železárnách v Šindelové, byla bohužel po druhé světové válce úplně zničená.
Sněženské lípy
Kolem kostela bylo vysazeno jedenáct lip, které symbolicky představovaly sbor apoštolů. To, že do celkového počtu jedna chybí, se vysvětlovalo tím, že dvanáctému apoštolovi sv. Jakubu Staršímu byl zasvěcený kostel. Stáří stromů se odhaduje na 200 až 230 let, během kterých tři z původních jedenácti lip odumřely, poslední z nich se rozpadla počátkem 70. let minulého století. Dnes tak kolem kostela roste už jen osm mohutných stromů dosahujících výšky až 25 metrů, které jsou od roku 1984 chráněny jako „Sněženské lípy“.
Interiér kostela v minulosti několikrát navštívili zloději, naštěstí však neukradli úplně všechno. K nejzajímavějším zde dochovaným uměleckým dílům patří rokoková kazatelna z roku 1800 (bohužel bez figurální výzdoby, která byla po roce 1990 ukradená), takzvaný hornický oltář s pozdně barokní sochou Panny Marie Bolestné, pocházející z dnes už neexistujícího kostela v Kraslicích, a na kruchtě dva zajímavé obrazy představující výjevy z pověstí o založení kostela, jejichž autorem je kraslický malíř Andreas Dietz (1778– 857).
Jedna z těch pověstí vypráví, že mezi naprostou většinou bohabojných obyvatel Sněžné se našli i takoví, kteří před návštěvou kostela dávali přednost vysedávání po krčmách. Ten nejhorší z nich, vyhlášený opilec, hrubián a rváč, jednou cestou z hospody mrštil kamenem do okna kostela a hlasitě vyzýval svatého Jakuba na souboj v zápase. Vystřízlivění přišlo dříve, než čekal. Když přicházel k domovu, vyděsila ho na prahu u dveří stojící postava, ze které vycházela podivná záře, a když stejnou postavu spatřil i při pokusu dostat se domů zadními vrátky, strachy se pomátl a brzy nato zemřel.
Kostel ve Sněžné je veřejnosti přístupný pouze o bohoslužbách, které se zde konají každou druhou sobotu v měsíci od 17 hodin, o svátku sv. Jakuba Staršího 25. července a mše svatá se zde slouží i první sobotu po Dušičkách, letos tedy 5. listopadu rovněž od 17 hodin.
