„Oni totiž stále cvrlikají, hvízdají a vržou. A to pěkně nahlas. Říká se, že špačkují. Takže objevit místo, kde hnízdí, ať je to nějaká dutina nebo budka, není vůbec náročné. Navíc se skvěle fotí. Než do svého obydlí vlétnou, dávají si načas. Z koruny stromu postupně slétají dolů, pozorují okolí a přitom pózují jedna radost,“ popisuje Pavel Černý svůj lov obrázků.
Podle jeho slov špačci v této době zařizují domácnost, někde už mohou i sedět na vejcích. Jakmile se vylíhnou mladí, nastává rodičům frmol. Do hnízda nosí vedle nejrůznějšího hmyzu i žížaly rousnice.
Špačci se už lidí nebojí
„Po dešti beru hned foťák a vyrážím, to bývají krásné fotky. Armáda špačků kráčí po louce, tahá ze země žížaly a sbírá brouky. Jakmile zasvítí sluníčko, vlhké peří se špačkům krásně třpytí. Když chci fotit krmení, stačí připravit stativ, zrcadlovku s objektivem a přesně ji zaměřit na otvor v dutině a jeho nejbližší okolí. A pozorně se dívat, kudy špaček odletěl, protože tudy i přiletí. Pak už jen čekám, kdy se snese k hnízdu,“ říká Černý, který se podle svých slov nemusí při focení špačků ani příliš ukrývat. Stačí posedět na lavičce nebo postát přitisknutý ke stromu.
„Špačci jsou už takoví napůl domestikovaní ptáci, nejsou moc plaší, což je při focení výhoda. Ale je pravda, že jsou závislí na dutinách ve stromech, ty prostě potřebují, aby mohli zahnízdit. Když se takové stromy ve městech kácí, nenajdou prostor k hnízdění a musí jinam. Město pak zůstává jakoby sterilní. Je jasné, že poškozené stromy s dutinami v parcích zůstat nemohou, ale je třeba ptákům nabídnout náhradní řešení. Pomoci by mohly hnízdní budky. Například děti z ašských základních škol jich vyrobily v rámci pracovní výchovy několik desítek. A všechny už jsou obsazené,“ konstatuje Černý.
Vysvětluje, že v letním období špačci tvoří hejna, která jsou postrachem sadařů, zejména pěstitelů třešní, višní a vína.
„Někdy jsou vidět celá hejna, která se převalují nad krajinou podobně jako včelí roje. U nás to není tak hrozné, ale vinaři, když to vidí, tak se chytají za hlavu,“ směje se fotograf, který kromě špačků zvěčnil například drozda kvíčalu, strakapouda, barevného ledňáčka či vzácnou vlhu pestrou a mnoho dalších zvířat. Doslova srdeční záležitostí jsou však pro něj lišky.
