Dědova mísa.

Do kuchyně patří sklo, porcelán, dřevo a nerez.

Věta nebojí se do ní nalít i polévku mne pobavila. Naši předkové z dřevěných pohárů dokonce i pili a také se jistě nebáli nalít si do něj třeba pivo. Jinak k názorům, že by to někdo ze dřeva nejedl... není důvod se toho bát, máme doma sadu dřevěného nádobí, ze kterého několikrát do roka jíme celá rodina a nic nám není a nebylo. Jen je třeba nechat dřevo pěkně zatáhnout a pak jej správně umývat a sušit, ale žádná věda to není. Troufám si říci, že na těch nejstarších miskách a talířích ty roky co je máme, nejsou téměř poznat.

Já bych z toho taky nejedl. Nemám rád, když mně přinesou žebra nebo koleno na dřevěném prkénku a je mokré a je vidět, že ho těsně před tím umývali a někdo z něj jedl.

Mám dřevo z ořešáku.

Nabízel jsem 2m dlouhý kmen za 2000kč.

Neuvěřitelné bylo to, že mi za něj chtěli dát max. 1000kč. A ještě ze mne dělali téměř hlupáka.

Škoda. Ale zase jej tak nutně prodávat nemusím.

Mám ten kmen pod střechou, ale pokud nebude kupec, bude dobrý i na topení. Nebo z něho udělám nějaké posezení.

Rozhodně jej však neprodám žádnému spekulantovi.

Misky vypadají pěkně a pánovi fandím. S ohledem na údržbu a čištění bych z toho ale nejedl.

hygienikovi by se to asi nelíbilo,dneska musí být i řeznické špalky z umělé hmoty

já si na hoblovce vyrábím kuchyňská prkýnka,napouštím je jedlým olejem a vypadají moc hezky

Tak určitě to vypadá hezky, je to přírodní materiál, takže se dá ekologicky zlikvidovat, ale to je tak veškerá výhoda.

No a co byste ještě chtěl? Aby miska zpívala ukolébavku?

důležité je při obrábění, si neuříznout palec