Chebský mobilní Hospic sv. Jiří.

Chebský mobilní Hospic sv. Jiří. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Chebský hospic se v době covidu častěji stará i o blízké svých klientů

  • 0
Zkušenosti s ošetřováním klientů, kteří onemocněli covidem nebo nákaze vzdoroval někdo v pečující rodině, v současnosti sbírají zaměstnanci chebského Hospicu Sv. Jiří. Roste také zájem o poradenství pro pečující či o alternativní rozloučení se zemřelými.

„V průběhu uplynulého období jsme si vyzkoušeli, jak o lidi s covidem pečovat, jak pomáhat a přitom se v maximální možné míře chránit. Zpočátku jsme do rodin s výskytem onemocnění covid chodili méně často, avšak o to jsme tam byli déle. Snažili jsme se zavézt do domácnosti veškeré vybavení, léky, zdravotnický materiál i pomůcky najednou. Hodně jsme konzultovali přes telefon nebo elektronicky,“ popsala situaci ředitelka Hospicu Sv. Jiří Alena Votavová.

Konstatovala, že zaměstnanci hospicu už od loňska získali v této oblasti cenné zkušenosti. 

„Těch poznatků, možností, ale také ochranných pomůcek je už nyní daleko větší množství. A situace se rychle mění. Nyní už do domácností s výskytem covidu chodíme běžně, samozřejmě se všemi ochrannými prostředky a v takzvaných skafandrech,“ uvedla Votavová. 

Podle jejích slov dramaticky roste i zájem o poradenství. V loňském roce oproti roku předcházejícímu stoupl téměř třikrát. „Zatímco v roce 2019 to bylo necelých 600 kontaktů, loni už více než 1 500,“ upřesnila s tím, že lidé se ozývají s prosbami o základní orientaci ve službách a příspěvcích, které mohou využívat, když doma pečují o blízkého člověka.

„Ale řešíme i jiné problémy. Minulý týden jsme například hledali způsob, jak se domluvit s hospitalizovaným člověkem, kterému se vybil mobil. Zkoušíme to přes sociální pracovníky té dané nemocnice a zjišťujeme možné cesty. Zda bude možné spojení přes Skype nebo zda může jít sociální pracovník na pokoj a předat pacientovi svůj služební telefon. Nebo alespoň rodině popsat situaci a předat zprávu, jak se nemocný má, jak se mu daří. Přitom nejde jen o zdravotní stav, který mají příbuzní možnost konzultovat s lékařem, ale o psychiku a rozpoložení člověka, který v nemocnici leží,“ uvedla Votavová.

Stále častěji se na hospic lidé obracejí i ohledně příbuzných, kteří byli z chebské nemocnice převezeni mimo kraj. 

„Například když příbuzný zemřel třeba v Liberci, tak rodina nyní zjišťuje, jak zajistit převoz a pohřeb. Stává se, že se lidé nemohou rozloučit s blízkým, který umírá v nemocnici. Není možné jej navštívit nebo se s ním spojit telefonicky. To vše bývá pro mnohé těžká životní situace. Také truchlení je potom komplikovanější. Objevují se potřeby jiného rituálu rozloučení s blízkým, když to není možné osobně,“ konstatovala ředitelka Alena Votavová s tím, že samotný rituál rozloučení je v procesu truchlení velmi důležitý.

Rostou ale i počty klientů hospicu. „Vysvětlujeme si to tím, že se lidé rozhodli o své příbuzné pečovat doma, protože třeba nemohou pracovat. Bohužel se však také ukazuje, že v poslední době narůstají počty zejména onkologicky nemocných, pro které už je pozdě. Lidé totiž v obavě z covidu přestali chodit na běžná vyšetření,“ doplnila ředitelka Votavová.