Vraždu rytmistra Müncha připomíná už několik století obelisk nedaleko Hory sv. Šebestiána. | foto: Jiří Linhart

Vraždu rytmistra Müncha už 350 let připomíná obelisk u Hory sv. Šebestiána

  • 0
Jen tři a půl kilometru od hraničního přechodu Hora sv. Šebestiána/Reitzenhain se nějakých sto metrů vlevo od silně frekventované silnice B 174 (u nás I/7) z Chomutova do Marienbergu při zeleně značené lesní cestě nachází mohutný, půl druhého metru vysoký a metr dvacet široký obelisk. Místně je známý jako „Totenstein“. Vztyčen zde byl jako pomník připomínající loupežnou vraždu, která se tu odehrála 23. dubna 1669.

Událost byla během minulých tří a půl století mnohokrát literárně zpracovaná. První svědectví o ní sepsal už současník zavražděného Christian Lehmann. V české (německy psané) literatuře je známá povídka Císařští, kterou do své knihy Pražský pitaval zařadil Egon Erwin Kisch. Co se zde tenkrát událo, je vcelku důkladně popsáno i na pomníčku. Na jedné straně německy a na druhé latinsky.

Obětí zákeřného zločinu byl „saský královský rytmistr“ Paul von Münch, který se tudy vracel v doprovodu sluhy Philippa Schillera domů z Kréty, kde bojoval ve službách Benátek proti Turkům. Obtěžkaný bohatou kořistí a dary, jimiž ho dóžecí republika za jeho služby odměnila, měl naspěch. Na zámku Meuselwitz v tehdejším sasko-altenburském vévodství ho čekala svatba s Annou, dcerou svobodného pána z Nothaftu.

Polevil v ostražitosti

Poté, co bez úhony projel divokými končinami Balkánu a ve zdraví překonal šumavské hvozdy, kde se to tehdy jen hemžilo loupežníky, už jeho ostražitost poněkud polevila. Jenom tak se mohlo stát, že poslední den v Čechách při přenocování v hostinci v tehdejším Sebastienbergu (dnešní Hoře svatého Šebestiána) bezelstně přijal nabídku čtyř císařských důstojníků, že další cestu podniknou společně.

Že udělal hrubou chybu, mu došlo v okamžiku, kdy ho na místě, kde cesta za Reitzenhainem odbočovala do lesa, za ním jedoucí oficír střelou z karabiny srazil z koně a druhou kulku mu prohnal hlavou. Chybu ovšem udělali i zlotřilí oficíři, když nechali utéct sluhu Schillera, který hned druhý den o zločinu informoval úřad ve Wolkensteinu.

Poprava přilákala davy

Pátrání po vrazích bylo úspěšné, Schiller úřadům poskytl dost informací o jejich identitě a dalších plánech, které se při přenocování v čeledníku dozvěděl od jejich sluhů. A tak byli už za třináct dnů v hostinci U hvězdy v Eisenachu zatčeni a postaveni před soud. Proces, jemuž předcházelo kruté mučení s použitím palečnic, španělských bot a skřipce, byl krátký a nemilosrdný, všichni čtyři byli odsouzeni k smrti.

Poprava se konala na den přesně tři měsíce po Münchově zavraždění v úterý 23. července 1669. Do Eisenachu přilákala dav až několika tisíc zvědavců. Na úvod se za úsvitu konala bohoslužba, poté byl na náměstí čtyřem obviněným veřejně přečtený rozsudek. Poté se celé procesí vydalo na návrší Goldberg, kde bylo popraviště obklopené 450 vojáky.

Práce pro kata

Jako první byl popravený císařský vrchní strážmistr Wilhelm von Haitmar, mučením dolámaný tak, že ho na popraviště vezli na káře. Odsouzený byl ke stětí mečem a pranic mu nepomohlo, že nad popravčím špalkem plakal a prosil o milost. Druhý na řadě byl iniciátor loupeže a vykonavatel vraždy rytmistra Müncha poručík Hans Beyer, rodák z Kadaně, popisovaný jako „arcizloděj“ a naprosto bezohledný člověk.

Toho si kat Gerich zvlášť „vychutnal“, když ho nejprve natáhl na skřipec a pak ho jednou strašlivou ranou okovaným kolem připravil o život. Další loupeživí důstojníci byli odsouzeni na šibenici. Jeden z nich však této potupě unikl, když ještě ve vězení spáchal sebevraždu. Trestu neunikli ani tři sluhové. Byli „ubiti k nepříčetnosti“ a vypovězeni ze země. Nakonec byly mrtvoly „spleteny na třech kolech, lidem k poučení a havranům k jídlu“.

18. října 2019