S odstupem let se dá konstatovat, že se jim záměr podařil. Dodnes po této památce návštěvníky sami provádějí, a je patrné, že mají vztah ke každému obrazu, stolku, či trofeji. „Expozici stále vylaďujeme a rádi se inspirujeme také na jiných zámcích,“ podotýká majitel památky Vladimír Lažanský.
Většina hradů a zámků se nyní připravuje na další sezonu. Je to tak i u vás?
Od listopadu do dubna máme období většího klidu. Věnujeme se úklidu, doplňování expozice i vymýšlení novinek pro novou návštěvnickou sezonu. Zároveň ale není zavřeno zcela, protože se i mimo hlavní sezonu občasné prohlídky po domluvě konají. Ozývají se nám například různé firmy, které chtějí zámek ukázat svým zaměstnancům, či kluby seniorů a podobné organizace.
Provozujeme také zámecký pivovar, který má jiný režim a je v podstatě v provozu nepřetržitě. Také u něj se dá o určité sezonnosti hovořit, ale není to tak markantní. Zámek je soukromý, čili můžeme o jeho provozu rozhodovat svobodně, a přizpůsobovat ho momentálnímu zájmu návštěvníků.
Máte na letošní sezonu v plánu nějaké novinky?
Každý rok se snažíme prohlídky a nabízený program doplňovat a měnit, aby se ani pravidelní návštěvníci nenudili. Letos bychom chtěli lidem nabídnout kromě běžných prohlídek i jejich delší a podrobnější verzi. V rámci prohlídek bychom se chtěli zaměřit na osobnost malíře Petra Brandla.
Ten je autorem velice vzácné nástropní malby z roku 1699, která je na zámku k vidění. Další osobností, kterou si chceme s návštěvníky připomenout, je spisovatel Karel Čapek. Ten na zámku v roce 1917 sedm měsíců pracoval ve funkci preceptora, kdy se staral o syna hraběte Lažanského.
S manželkou návštěvníky po zámku osobně provádíte. Myslíte, že to může být pro ně atraktivní, když slyší o historii zámku přímo od majitelů? Setkali jste se už s některými neslušnými návštěvníky?
Přes sezonu máme i brigádníky, aby se vše zvládlo, ale skutečně dodnes řadu prohlídek děláme sami. Je to i o tom, že jsme se nikdy návštěvníků nestranili. Naopak jsme chtěli být s místními lidmi i návštěvníky v blízkém kontaktu. Jsme moc rádi, že zámek navštěvují a mají o něj zájem. Proto si říkáme, že je dobré, když mají možnost si o jeho historii popovídat přímo s námi.
Už v začátcích, kdy jsme zámek koupili, bylo počítáno s tím, že bude společně s parkem veřejně přístupný a program nabídne i spoustu kulturních akcí. Chtěli jsme, aby zámek patřil do kulturního života Chyše a okolí. Nikdy by nás nenapadlo zámek obrazně řečeno obehnat vysokou zdí a nikoho tam nepustit.
Zatím jsme se s žádnými nepříjemnými návštěvníky nesetkali, naopak. Snažíme se prohlídky pojímat v přátelském, otevřeném, a někdy i odlehčeném duchu. Dle našich statistik zámek navštíví ročně přibližně šestnáct tisíc lidí.
Na fotografiích ze začátku devadesátých let působí zámek žalostným a zdevastovaným dojmem. Proměna je mimořádná. Jaký byl začátek obnovy zámku?
Je pravda, že minulý režim zámek nešetřil. Nebyl totiž vybrán mezi památky, které se za socialismu ukazovaly turistům. Sídlilo zde Ředitelství lesů a statků. Později zde byla střední zemědělská škola a zemědělské učiliště. V roce 1967 byl zámek převeden do správy ONV Most, který zde zřídil školu v přírodě. Od roku 1979 byl opuštěný a uzavřený.
To už do budovy zatékalo a začalo období její devastace. Po listopadu 1989 se zámek s parkem stal majetkem jedné pražské firmy. Ta v roce 1994 rodový zámek Lažanských nabídla k prodeji a já jsem se začal zajímat o možnost ho koupit. Dodnes vzpomínám na prohlídku v říjnu 1995. Bylo pošmourné počasí, zámek působil hrozně zanedbaně a na mé ženě bylo vidět, že se spíše modlí, abych zámek koupit nechtěl.
Nakonec jsme manželku v rámci rodinného hlasování se synem Vojtou přemluvili, spočítali jsme možnosti úvěru, a v roce 1996 jsme zámek skutečně koupili. Tak začala postupná cesta k jeho obnově a záchraně.
Jak vás přijali zdejší lidé? Necítili jste z jejich strany obavy, či závist?
Je pravda, že po revoluci se zámky a další památky dostávaly do rukou nejrůznějších, často podivných, firem s nejistou činností, a tak je možné, že lidé mohli mít strach, zda se ze zámku nestane uzavřená zóna a nebudou se na něm dít nejrůznější věci.
Od začátku jsme se ale snažili být s místními lidmi v kontaktu, vysvětlovali jsme jim, jaké máme plány, a byli jsme otevření. Řekl bych, že pomohlo i mé příjmení Lažanský, protože lidé věděli, že je tento rod se zámkem spjatý. S očividnou závistí či nepřátelstvím jsme se nesetkali. Za to bych chtěl místní občany ocenit a poděkovat jim.
Při obnově památek bývá problémem dohledat historické materiály, aby bylo při rekonstrukci z čeho vycházet. Nastaly podobné problémy?
Naštěstí problém nebyl. Hned na začátku jsme navázali spolupráci s Památkovým ústavem v Plzni. Díky jeho odborníkům jsme měli velice kvalitní podklady pro obnovu. Velké poděkování si zaslouží tehdejší ředitel Karel Drhovský, který je též autorem projektu revitalizace zámeckého parku.
Velice nám pomohla také paní Naďa Kubů, přední historička umění, která realizovala celou zámeckou expozici a Jan Rosendorfský, správce Státního hradu a zámku Horšovský Týn, který výrazně pomohl při instalování zámeckých expozic.
Zámek Chyše
|
Jak hodnotíte podporu a vstřícnost místních úřadů?
Velice kladně. Ať už obec Chyše, nebo později Karlovarský kraj, nám pomáhaly a vycházely vstříc. Musím ocenit, že co se týče Karlovarského kraje, tak tam ať bylo vedení během let různě politicky zaměřené, vždy jsem cítil zájem a podporu.
Dnes už k zámku neodmyslitelně patří také pivovar. Počítali jste na začátku i s jeho obnovou?
Zámecký pivovar jsme přikoupili na Vánoce roku 2003. Musím říct, že budova byla snad ještě v horším stavu než zámek. S odstupem let jsem rád, že jsme do obnovení pivovaru šli. Výrobu piva jsme obnovili v roce 2006 po sedmdesáti čtyřech letech. Dnes nám pivovar pomáhá financovat chod zámku. Pouze ze vstupného či tržeb z kulturních akcí, by bylo těžké vše zaplatit.
V historických interiérech pivovaru jsme otevřeli také stylový restaurant. Chtěl bych zmínit i penzion, který se nachází v budově pivovaru. Máme tedy možnost výletníkům, účastníkům svateb či konferencí nabídnout i ubytování s překrásnou atmosférou a výhledem. V přípravě máme ještě další konferenční sál na nejrůznější koncerty či školení. Stále je na čem pracovat.
Zmínil jste kulturní akce. Jsou nějaké v plánu i na letošní rok?
Ani letos nebude chybět bohatý kulturní program, na kterém intenzivně pracuje náš syn Vojtěch. Program se ještě dolaďuje, vždy se snažíme nabídnout divadelní představení, koncerty a další zajímavosti. Už nyní mohu návštěvníky pozvat na šestého července, kdy v areálu vystoupí legendární Michal Prokop s kapelou Framus Five. Podrobněji se lidé program včas dozví na webu www.chyse.com či na našem zámeckém Facebooku.
Několikrát během rozhovoru zazněla zmínka o vašem synovi. Máte už tedy nástupce, který se jednou bude o panství Chyše starat?
Naštěstí ano a jsme s manželkou moc rádi. Vždy se na všem lépe pracuje, když víte, že bude někdo ve vaší činnosti pokračovat. Syn už nám nyní s některými věcmi aktivně pomáhá, i když má i svou časově náročnou práci advokáta. Zároveň se zámku věnuje i vnuk Milan. Ten pracuje jako novinář, ale vidíme, že je pro zámek velice zapálený, a bude se mu také v budoucnu aktivně věnovat. Nyní se na chodu zámku podílí také patnáct zaměstnanců.
Jste spokojený, že se vám podařilo zámek Chyše zachránit?
Dnes už ano. Byly ale časy, kdy jsem o tom trochu pochyboval. Několikrát jsem byl dost na nervy a říkal jsem si, zda jsme se trochu nezbláznili. Je to obrovský objekt, ke kterému patří rozsáhlý park a té práce bylo opravdu hodně. Někdy se divím, že jsme s manželkou vše ustáli a zvládli. Ono totiž pouhé nadšení nestačí.
Člověk musí mít představu o budoucí koncepci, a také musí být schopen jinou prací vydělat prostředky, které pak může do obnovy investovat. To si mnohdy někteří lidé neuvědomí. Jdou do obnovy bez plánu a zázemí, které jim pomůže projekt financovat. Pak se v té obnově dá doslova utopit. Jsem moc rád, že nám se tento krizový scénář vyhnul.
18. května 2023 |
