Historie Poutnova sahá hluboko do středověku, založen byl určitě už před rokem 1214, kdy je prvně písemně zmiňován jako majetek kláštera v Teplé. Všechno nasvědčuje tomu, že šlo o slušně prosperující obec, kde ještě v polovině 19. století žilo více než půl tisícovky lidí a byla tady škola, mlýn, a dokonce i malý pivovar. V současnosti je však jen svým stínem.
Postupné vylidňování Poutnova začalo už za první Československé republiky, vysoké obrátky ovšem nabralo po druhé světové válce. Ještě v roce 1930 tady napočítali 73 usedlostí a 365 obyvatel, v roce 2011 tu žilo ve 32 domech jen 133 lidí. Za své přitom vzala nejen většina obytných a hospodářských stavení, ale i panský dvůr přestavěný v 17. století na malý zámeček.
Objekt, jehož součástí byl i zmiňovaný pivovar, který v roce 1880 vyprodukoval 330 hektolitrů piva, se postupně proměnil v hromadu suti, nad kterou se tyčí zbytky obvodových zdí. Je skoro zázrak, že tu zůstaly tři historické památky. V centru vesnice, jenom pár metrů od ruiny „zámečku“, stojí na zdobném soklu pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého.
Sochu světce zasáhl blesk
Světec je na ní zobrazen v podobě stojícího vousatého muže oblečeného do dlouhé kleriky s kněžským biretem na hlavě a krucifixem na pravé ruce. Socha, zhotovená „nákladem Johanna von Ottlilienfeld“ v roce 1762, byla v roce 1958 zapsaná na seznam chráněných památek jako příklad vrcholně barokního sochařského díla užitého v českém venkovském prostředí.
Někdy kolem roku 1975 však byla socha těžce poškozená (údajně zasažená bleskem) a odvezená do depozita. Zpráva z roku 2005 uvádí, že „dílo se nachází v havarijním technickém stavu, hlava je uražena, tělo rozbito, přitom z těla se dochovaly tři části“. Na své místo se vrátila 7. prosince 2018 po opravě v dílně restaurátorů Petra Siegla a Tomáše Otoupala.
Druhá barokní socha, opravená v roce 2017, stojí na okraji obce při zanikající cestě do Tisové. Představuje svatou Annu Samotřetí. Je zobrazena v životní velikosti se dvěma dětmi na rukou. Na pravé ruce drží dceru Marii s rukama sepjatýma na prsou v gestu modlitby, na levé vnuka Ježíše s jablkem v jedné ruce a s druhou rukou zdviženou v žehnajícím gestu.
Hřbitov naštěstí ušel zkáze
Na podstavci je vyrytý pro většinu současníků nesrozumitelný latinský chronogram, v němž je zašifrovaný rok vzniku sochy 1764. Půldruhého kilometru dále od svaté Anny směrem k Tisové se v malém remízku vlevo od cesty ukrývá největší pamětihodnost Poutnova. Židovský hřbitov, jeden z nejmenších, ne-li vůbec nejmenší hřbitov u nás.
Na rozloze pouhých 324 metrů čtverečních se dnes nachází v sedmi řadách 47 náhrobků. K věčnému spánku sem byli ukládáni nejenom Židé z Poutnova, ale rovněž z Teplé, Mnichova u Mariánských Lázní, Kořene a Drmoulu. Nejstarší náhrobky pocházejí z konce třicátých let 19. století a nalézají se u severozápadního rohu hřbitova.
Podobně jako všechny židovské nekropole byl i hřbitov těžce poničený nacisty a opravy se nedočkal ani více než půl století po druhé světové válce. Před zkázou ho zachránil zásah německých dobrovolníků z Aktion Sühnezeichen, kteří v roce 2007 celý prostor vyčistili, zbavili náletových dřevin a povalené a rozbité náhrobní kameny znovu postavili a poslepovali.
25. července 2018 |
