Že do Chebu míří za dostupnými drogami i bezdomovci z Německa, zjistil průzkum, který provedli koncem února zaměstnanci sociálního odboru chebské radnice, diecézní charity a nízkoprahového centra Kotec.
„Mapování přímo v terénu ukázalo zásadní věc. Lidí bez střechy nad hlavou, a to hlavně mladých, přibývá. Je to způsobeno především dostupností drog a alkoholu, což považuji za závažný poznatek. Mezi bezdomovci je řada závislých. Zjistili jsme například, že do Chebu jezdí pravidelně vlakem skupina dvanácti bezdomovců z německého Hofu. Otevřeně přiznali, že si do Chebu jezdí pro drogy,“ uvedl starosta města Petr Navrátil.
S poznatky chce konfrontovat policii. „Budeme požadovat, aby se zvýšil počet policistů v protidrogovém oddělení, protože je vidět, že je to velký problém,“ poznamenal starosta.
V Chebu žije v současnosti na dvě stě lidí bez domova. Z nich je přibližně pětina mladší pětadvaceti let, což je více než loni. Na ulici někdy končí také mladí lidé z dětských domovů nebo ti, kteří vyjdou z vězení.
Žádnou pomoc nepotřebujeme, uvádí polovina bezdomovců
Zhruba tři čtvrtiny bezdomovců pocházejí z Chebu nebo z blízkého okolí. Takřka dvacet procent přišlo do Chebu z jiných měst a pět procent jsou cizinci. Z výzkumu vyplynul i další důležitý poznatek a tím je neochota některých bezdomovců cokoli na svém životě měnit.
„Přibližně polovina oslovených uvedla, že žádnou pomoc nepotřebuje. Třetina by uvítala, kdyby jim někdo pomohl s bydlením nebo s vyřízením dokladů. Pro nás to znamená, že se nyní soustředíme na ty, kteří pomoc potřebují a chtějí. Těžko můžeme lidem vnucovat něco, o co nestojí,“ řekl starosta.
Pozitivní může být fakt, že podle průzkumu má více než polovina bezdomovců svého praktického lékaře, kterého i navštěvují. Také se podařilo zjistit, že ze sociálních dávek žije jen asi třetina lidí bez domova. Přibližně stejný počet bezdomovců nemá žádný příjem, další část se živí sběrem kovů nebo vybíráním popelnic, někteří pobírají invalidní důchod nebo pracují načerno.
Na ulici žijí už roky, dokonce i pětadvacet let
Z oslovených respondentů více než polovina uvedla, že na ulici žije déle než tři roky. Někteří tvrdili, že ulice je jejich domovem i dvacet, v jednom případě dokonce pětadvacet let.
V drtivé většině jsou to muži, žen je z celkového počtu oslovených přibližně patnáct procent. Vzhledem k tomu, že nemají trvalou adresu, zdržují se bezdomovci nejvíce v ruinách ve městě nebo v jeho bezprostředním okolí.
Žijí například v klášteře milosrdných sester, odkud se rozšířila do kraje epidemie žloutenky, v prázdných domech ve Wolkerově ulici nebo v kasárnách na Zlatém vrchu.
Jenže kasárna i klášter čeká vbrzku demolice a to může být problém. Existují obavy, že se lidé bez domova začnou stahovat například do nezajištěných domovních vchodů.
Většinou vědí, na koho se obrátit
V Chebu pomáhá bezdomovcům především katolická charita, která provozuje noclehárnu a útočiště Betlém. Průzkum ukázal, že oslovení lidé o této možnosti vědí.
Služeb charity využívají nejen ti, kteří se aktivně snaží vrátit k běžnému životu, ale i lidé, kterým život na ulici vyhovuje. Vyhledávají zejména možnost osobní hygieny nebo pořídit si v tamním šatníku čisté ošacení či boty.
Cheb se chce prostřednictvím městské policie spojit se strážníky ze Sokolova a Karlových Varů a společně připravit projekt, na kterém chce spolupracovat se Západočeskou univerzitou. Měl by dát odpovědi na otázky, jaké služby by lidem na ulici pomohly a o které naopak není zájem.
