Kdo by mohl být muž nalezený archeology? Podle všeho to byl někdo výjimečný, protože nezámožní lidé neměli výsadní právo posledního odpočinku ve svatostánku.
„Byl to někdo vážený, protože pohřby do kostela byly vyhrazeny pouze některým důležitějším lidem, řekněme donátorům kostela či bohatším měšťanům,“ potvrdil archeolog Muzea Karlovy Vary Jan Tajer. Podle něj se jedná o nejstarší kostru, kterou teď mají odborníci k dispozici.
Ostatky muže jsou ale zatím jednou velkou záhadou. Přesné stáří ostatků zatím není známé „Můžeme je datovat před rok 1771, což je poslední přestavba kostela,“ uvedl Tajer.
Co už nyní prozrazují ostatky
Přesto i těch několik zachovalých kostí nějaké podrobnosti prozradilo. „Můžeme říct, že se jedná o staršího jedince. Na čelisti je vidět, že už dlouho neměl zuby, protože se uzavřela všechna lůžka zubů poté, co mu vypadaly,“ popsal archeolog. Kromě toho zvládli odborníci z ostatků určit, že božídarský neznámý měřil něco málo přes 160 centimetrů.
Na zuboženém stavu kostí se navíc podepsala kyselost místní vody. „Všeobecně v Čechách jsou kyselé podmínky, takže to kostrám úplně nepřeje. V podstatě ho to zvládlo rozežrat,“ konstatoval Tajer.
Z kostry poškozené rozkladem se zachovala lebka, obě klíční kosti, pravá paže, pravá část pánve a obě stehenní kosti. Po archeolozích se na kosti podívá ještě antropolog. „Teoreticky bychom se mohli pokusit i o radiokarbonové datování, což ale může být vzhledem k úrovni zachování pozůstatků problém,“ podotkl Tajer.
Po dokončení výzkumu se ostatky vrátí na své původní místo. „Počítáme s tím, že budou navráceny zpátky do kostela, ale až příští rok. Kostel se nyní opravuje,“ vysvětlil archeolog.
Pohřbení v kostele bylo na Božím Daru výjimečné
Nejstarší dochovaný obyvatel Božího Daru je výjimečný nejen svým stářím, ale i tím, že to je jediný známý pohřeb z kostela svaté Anny.
„Vzhledem k úrovni spodní vody nepředpokládám výstavbu krypty při poslední přestavbě. Pohřby v kostele jsou vzácnější, další kosterní nálezy pravděpodobně již nelze očekávat,“ odhaduje archeolog.
Boží Dar totiž neměl hřbitov klasicky u kostela, ale mimo, takže se vždy pohřbívalo tam a ne kolem kostela. „Výzkum kolem kostela zachytil jen tento pohřeb a myslím si, že on je i poslední,“ uvažuje Tajer.
Podotkl, že nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl být v kostele někdo pohřbený. Nebyl tam ani náhrobní kámen.
„Je pravda, že při poslední přestavbě v roce 1771 dělníci o pohřbu věděli a tu zeď stavěli tak, aby se rakev nepoškodila,“ vysvětlil Tajer s tím, že se středověk a raný novověk z hlediska křesťanské ideologie snažil nenarušovat starší pohřby, což se po čase ukázalo jako problém. Proto lidé začali starší ostatky ukládat pietně do kostnic, aby byly zachovány a nedocházelo k jejich narušování.
