"Po tom, co předvedly Čakovice proti posílenému Žatci, jsme čekali, že u nás budou diktovat hru. Za delší konec jsme ale tahali my," říká Jan Vanke, kapitán Liaporu.
Po vyrovnaném začátku odskočili karlovarští nohejbalisté ve trojicích Čakovicím už na 5:3. Jenže stejně jako proti Čelákovicím neproměnili mečbol. "Do odvetných dvojic jsme si věřili. Bohužel jsme ale neproměnili ani jednu," říká Vanke.
Další takový zápas by si jeho tým nejraději odpustil. "Několikrát jsme prohráli v koncovkách setů, když byl stav 9:9. To příště musíme změnit a dotáhnout zápasy do konce. Abychom se s tak vyrovnanými soupeři dostali dvakrát po sobě k mečbolu, to se už taky nemusí opakovat," ví Vanke.
Pálit mohou nedotažené zápasy Liapor hned dvakrát. Jako feferonky. To až se budou sčítat body před play-off. "Domácí prostředí jsme měli potvrdit. Máme dva body, kdyby byly tři, bylo by to lepší. Zvlášť, když se na konci počítají také vzájemné zápasy. Čakovice jsou na domácí půdě velice silné," ví Vanke.
Že by za nezvládnutou koncovkou setů stála generační obměna, kterou si Liapor na letošní sezonu naplánoval? "Může to být i tím, není to ale hlavní příčina," říká Vanke. A hned připomene Karla Bláhu, kterému se koncovka v jednom z utkání proti Čakovicím také nevyvedla.
"A přitom je z nás nejzkušenější," říká Vanke. "Ani já, ani mladí, ani nikdo jiný teď nedokážeme vzít zápas na sebe v době, kdy se láme zápas. Nesmíme nechat zápas nechat jen tak si plynout," vysvětluje.
Loni si Liapor hodně sliboval od posílení na singlu. Vladimír Babka v karlovarském dresu zápasů opravdu příliš neprohrál, na rozdíl od letošního novice na singlu - Libora Chytru.
Také on hraje dvojku s Vankem a singla. Na výhru však zatím čeká. "Loni jsme nad oběma soupeři body ze singlu měli a vyhráli jsme," připomíná Vanke. "Věřím ale, že se Libor chytí a pomůže nám do play-off." Letošní favorité na titul jsou podle Vankeho stejní jako loni.
"První Šacung, druhé Modřice. Dvě místa nahoře jsou zabraná. My se popereme se zbytkem o to třetí," počítá. Ani cestu k bronzu však nebude mít Liapor jednoduchou. Díky nástupu mladíků do týmu se letošní pouť extraligou nedá dopředu odhadnout. "Mládí ale musíme zapojit, není už cesty zpět," říká Vanke.
Cesty, kterou Liapor už hezkých pár let oddaloval. "Všichni jsou od nás zvyklí, že vyhráváme. Diváci i vedení klubu," vysvětluje Vanke. Proč ne. Starší hráči nasbírali spoustu titulů. Dokud stíhají tempu extraligy, byl by klub sám proti sobě, pokud by je nevyužil. Jenže mezitím by také mohl přijít o své odchovance, kteří už nemají chuť znovu a znovu čekat na lavičce, až se dostanou do hry.
"Třeba bratři Medkové dosáhli takových výsledků v juniorské kategorii, že je potřeba, aby už do áčka zasáhli a své místo si vybojovali." Stejně jako před časem Vanke, který naskakoval do karlovarské sestavy ještě v době, kdy Bláha, Dvořák a spol. byli na úplném vrcholu.
"A taky jsem se do sestavy strašně těžko prokousával, taky mě tam nechtěli pouštět," usměje se Vanke. Taky ze začátku prohrával, ale šanci dostal. A vyplatilo se. Dnes je kapitánem Liaporu. Týmu, který cestou zpátky na extraligový vrchol omládne.
Dnes musí mít smečaři dva metry, říká DvořákTrenér. Kapitán. Lídr. Jiří Dvořák byl za léta u karlovarského nohejbalu zvyklý na různé přídomky. V sedmatřiceti letech si znovu zvyká na ten původní. Jiří Dvořák: nohejbalista. "Jako další sporty šel i nohejbal za ta léta celkově dopředu," říká. Jaké jsou největší rozdíly? Jak se s tím vyrovnáváte? A fyzička? Dáte příklad? Jak si vůbec hlídáte kondici? Necukají vám občas koutky, když mluví v kabině k týmu nový kapitán místo vás? Lukáš Bauer si před koncem sezony povzdychl, že nevidí příliš nástupců. Jak jste na tom vy jako nedávný trenér juniorské reprezentace? A pro karlovarský nohejbal? A blízké budoucnosti? Liapor čeká v nejbližších letech generační obměna. |
