„Nejprve byli vedle sebe v oddělených výbězích, aby si na sebe zvykli. Fena o něj projevovala od začátku větší zájem, on ji spíše ignoroval. Minulý týden jsme je spojili. Bez problémů spolu vycházejí a vzájemně se tolerují bez jakýchkoliv větších šarvátek,“ říká mluvčí zahrady Martin Maláč.
S jizvou pod okem, rozcuchanou srstí a mohutnou postavou vypadá Sancho jako pěkný drsňák. Tomuto šestiletému samci vlka iberského tak chybí k vytvoření dojmu pořádného rebela snad jenom tetování. Ale i to si lze s trochou fantazie představit při pohledu na zabarvení srsti jeho předních končetin.
Oproti tomu jeho nová partnerka, sedmiletá Beret, vypadá vedle něj jako křehká a nevinná princezna. I když ani ona si nenechá nic líbit a dokáže se po samci pěkně ohnat. Zvlášť když jí třeba ukradne kus masa.
„Samec je o třetinu, možná i o polovinu větší než samice. Je mohutnější, jeho srst je rozježenější a spíš tmavší. Fena je drobnější a světleji zabarvená,“ popisuje rozdíly Maláč.
Nyní jsou v páru rovnocennými partnery. „Když nebudou mít štěňata, vedoucí úlohu bude mít spíš samec. V případě, že by měli mláďata, automaticky navrch získává samice,“ říká k jejich rozdělení rolí a upozorňuje na to, že právě vlci iberští jsou zajímaví tím, že nežijí ve velkých smečkách, ale spíš v rodinách a v párech.
Veterináři už nedokázali Quijotovi pomoci
Ještě do začátku letošních letních prázdnin obývali vlčí výběh dva samci pokřtění jako Sancho a Quijote. Bratři pocházeli z olomoucké zoo. Po příjezdu do Jihlavy v létě 2016 si asi půl roku mezi sebou vyjasňovali postavení ve smečce a své role si různě vyměňovali.
Boj o vůdčí roli se neobešel bez krvavých šarvátek, vyceněných zubů a honiček přímo před zraky návštěvníků. Jak však upozorňuje mluvčí zahrady, vlci iberští jsou vůči sobě tvrdí i ve volné přírodě a je to jejich charakteristické chování.
Poté, co se situace u vlků iberských uklidnila, žili spolu oba dva samci relativně v poklidu až na občasné zavrčení při krmení až do začátku letošního léta.
„Tehdy si opět zkusili prohodit vedoucí pozici a jednomu ze samců se v tehdy teplém a vlhkém počasí silně zanítila jedna drobná rána na krku. I přes veškerou péči našich zaměstnanců, veterinárních lékařů, podávání antibiotik a dalších léků se bohužel samce nepodařilo zachránit,“ popsal mluvčí zahrady.
Smrtí Quijota se však otevřela možnost pořídit do chovu samici, která by mohla být oporou a perspektivou v chovu a záchraně vlka iberského. Právě on patří k jednomu z nejohroženějších poddruhů vlka na světě. Jeho populace v přírodě i v chovech je označená jako kriticky ohrožená.
Dnes ve volné přírodě přežívají na několika málo místech na severu Španělska a Portugalska. Oproti jiným poddruhům vlka je tento drobnější, jeho srst je spíše hnědá než šedá a říká se, že je to nejagresivnější vlk. Staří Keltové mu říkali „duch bouře“.
