Katarína Chaszná žila v dnešní obci Vrbové nedaleko Piešťan na západě Slovenska v 19. století. Narodila se 23. září roku 1818, zemřela 8. září 1892. Během života se osmkrát vdala. Až její poslední manžel ji přežil.
Jak badatel z archivu a záznamů matrik mravenčí prací vyzjistil, žena nebyla žádná násilnice. Její manželé zemřeli buď stářím, podlehli závažnému onemocnění, nebo měli nehodu, o jejíž „pravosti“ nikdo nepochyboval.
Manželé Kataríny Chaszné
|
„V té době byly dvě až tři svatby jednoho člověka poměrně běžné. Bylo to z důvodu značné úmrtnosti rodiček, i tím, že mladá vdova s dětmi nutně potřebovala manžela. Svatbou se ovdovění lidé ve vyšším věku rovněž podporovali v tom, aby mohli bydlet pod jednou střechou,“ vysvětluje badatel.
Případ Kataríny Chaszné byl však výjimečný nejen na svou dobu. A nejen na české a slovenské poměry.
„Považujeme to za velmi podivuhodnou záležitost. Hledali jsme a na internetu narazili na to, že kdesi ve světě existuje žena, která byla pětinásobnou vdovou. Ale sedminásobnou, to je velká rarita, považujeme to za rekord,“ uvedl prezident agentury Dobrý den Miroslav Marek.
Nová svatba jen pár dní po smrti předchozího manžela
Katarína se poprvé vdávala na svou dobu poměrně pozdě, až ve svých třiadvaceti letech. Vzala si o šestnáct let staršího obuvnického mistra Martina Bosáka. Jenže ten po dvou letech a jednom měsíci zemřel na souchotiny.
Druhá svatba následovala o necelé čtyři roky později, v roce 1848. Ženich, soukeník Ján Kubíček, však byl mnohem starší než nevěsta. Zemřel na své stáří po třinácti letech manželství. „Podle zápisu v matrice se dožil 101 let,“ poznamenal Bzdušek.
Stalo se tak v červnu 1860. A jen o měsíc později se Katarína vdávala potřetí. „Z formálně-právního hlediska nic nebránilo tomu, aby se muž znovu oženil hned den po smrti manželky. U žen ale bývala situace jiná,“ upozornil amatérský badatel.
Ačkoliv ani u nich neexistoval žádný právní rámec, existovala určitá nepsaná pravidla o době držení smutku. „Někdy si vyžadovalo počkat určitý čas, dokud nebylo jisté, že žena nebyla se zemřelým manželem těhotná,“ dodává Vladimír Bzdušek. Jak dodal, tato svatba „bila do očí“.
Čtvrté manželství trvalo jen rok, pak muž nešťastně spadl
Třetím manželem Kataríny byl Martin Krchnák. Ten po třech letech podlehl vodnatelnosti. Znovu se Katarína vdala o čtyři roky později, v roce 1867. V době svatby bylo jejímu čtvrtému manželovi Juraji Nižnánskému 32 let a byl mladším než ona. O rok později však jejich manželství ukončil mužův nešťastný pád.
Jen pět měsíců po jeho smrti následovala další svatba. To se Katarína vdala za uzenáře Jozefa Marcinka, který byl ve stejném věku, jako ona. Poté, co podlehl zápalu pobřišnice, ho nahradil Jozef Tamaškovič. Šesté manželství však vydrželo jen šest měsíců.
Sedmým manželem se stal hrnčíř Jozef Pilát. Brali se v červnu 1879, ale muž zemřel hned o rok později, v červnu 1880.
Teprve osmé manželství bylo pro Katarínu posledním. Měsíc před svými pětašedesátými narozeninami se vdala za stejně starého zedníka Antona Skácila. „Od předchozích manželů se odlišoval nejen tím, že Katarínu přežil, ale i tím, nebyl původem z Vrbového, ale pocházel z Tovačova na Moravě,“ zjistil badatel.
Katarína byla dobrá partie, domnívá se slovenský badatel
Čím byla a jak se Katarína Chaszná živila, se ze starých kronik dohledat nepodařilo. „Podle matričních zápisů se jednalo o zámožnější lidi. Rovněž povolání manželů Kataríny a svědků na svatbách hovoří o dobře situovaných osobách. Katarína byla jednoznačně dobrá partie,“ konstatoval Vladimír Bzdušek.
Na ojedinělý životní příběh sedminásobné vdovy přišel badatel náhodou, když hledal informace o historii Vrbové, kde i sám žije. V elektronických archivech na internetu narazil na novinový článek otištěný v roce 1880 v americkém městečku Brattleboro. Na svém webu ho měl umístěný muž, který shromažďuje doklady nenávisti žen k mužům.
„Předpokládal jsem, že sedmkrát ovdovět se dá jen násilně. Žádné dobové materiály tomu ale nenasvědčují. Po každém úmrtí následoval nový církevní sňatek bez policejního vyšetřování,“ vysvětlil. V rakouských, uherských a slovenských archivech, dobových novinách i matrikách pak po příběhu ženy pátral další tři roky.
Slovenský badatel a slovenský příběh se do české rekordmanské přehlídky dostali jen díky tomu, že v Pelhřimově vedou i zahraniční sekci.
K českým rekordmanům v rodinných vazbách nebo demografických unikátech patří žena, která má 43 vnoučat nebo žena, která třikrát porodila dvojčata. „Musím se přiznat, že v této oblasti moc nepátráme, a byli bychom proto rádi, kdyby o sobě rekordmani dali vědět,“ vyzval Miroslav Marek.
