Státní zástupce David Vetešník odhadl způsobenou škodu na bez pár tisícovek dva miliony korun. Vše se dělo od února 2012 do dubna 2013.
"Obžalovaným Jaroslavu Dolanskému, Patrikovi Tobolkovi, Martinu Doležalovi a Vladimíru Čermákovi hrozí trest odnětí svobody na 2 až 8 let. Obžalovaní Pavel Jahn a Kamil Vavřička můžou jít za mříže až na tři roky," uvedla mluvčí žďárského soudu Klára Sklenářová.
Šestice pachatelů podle obžaloby ukradla a vyvezla z podniku za bílého dne při zhruba dvaceti jízdách celkově nejméně 49,5 tuny slitiny zinku, 25,3 tuny slitiny hliníku a 1800 kilogramů zinkových a hliníkových polotovarů
Z doznání pachatelů a jejich výpovědí před soudem vyplynula závažná skutečnost, kterou s pozdviženým obočím komentovala i soudkyně Blanka Jeňková: v TOKOZu přinejmenším v roce 2012 a na jaře roku 2013 naprosto selhala vnitřní kontrola pohybu velmi drahého materiálu.
Vystavit fiktivní fakturu a vyvézt zboží - žádný problém
Nebyl problém vystavit fiktivní fakturu, naložit na auto a provézt přes vrátnici až čtyři tuny cihliček slitiny drahých kovů, aniž si toho kdokoli všiml.
"A to je soukromá firma?" nevěřícně kroutila soudkyně Jeňková hlavou.
Generální ředitel společnosti Tokoz Vladimír Chládek k tomu ale tvrdí, že to už je minulost. "Teď je vše jinak. Určitě už nic takového není možné. Přijali jsme razantní opatření, aby zaměstnanci nemohli rozkrádat materiál. Mluvilo se o děravé vrátnici, myslím, že to bylo trochu jinak. Vrátný prostě viděl fiktivní fakturu, tak podle toho jednal," řekl MF DNES.
Celý mechanismus podle obžalovaného Jaroslava Dolanského, který působil jako skladník či dělník ve firmě jedenáct let, fungoval díky tomu, že je mezi skladem a dílnami v Tokoz velký pohyb lidí.
V době, kdy barevné kovy kradl ve velkém, věděl on a podle jeho slov i jeho kumpáni, že nikdo přesně nekontroluje, zda se z materiálu dodaného ze skladu na dílny vyrobí konkrétní množství výrobků. Dolanský byl u toho, když se finta vymýšlela.
Stačilo počkat na příhodnou konstelaci, nejlépe na odpolední směnu, kdy je vedení podniku pryč a "společníci" v práci. Na skladě muselo být dostatek palet s cihličkami slitin zinku či hliníku, nejlépe tak kolem sta tun, aby nevzbudilo pozornost, když jedna až čtyři tuny chyběly.
Vladimír Čermák podle obžaloby vystavoval fiktivní faktury, kterými celou krádež přikryl. Prostě materiál se "tvářil", že odešel na dílny, ale zůstal na svém místě.
„Nikdo už nekontroloval, jestli se ze dvou podle počítače vyskladněných tun slitiny zinku nebo hliníku opravdu něco udělalo,“ řekl u soudu Dolanský. Inventury prý bývaly jen sporadicky. I na to parta spoléhala.
Martin Doležal, další z dělníků ve firmě, podle Dolanského pomáhal s nakládkou na auto a hlídal, aby se ve skladu neobjevil někdo ze zaměstnanců, kterému by to mohlo být podezřelé.
Auta na odvoz poskytl Patrik Tobolka. Tobolka nepracuje v Tokozu, je známým zmíněné trojice. V současnosti dělá na živnosťák kopáče u firmy, která buduje kanalizace. Má několik aut, dvě z nich půjčoval na tuto trestnou činnost.
"Pak se jelo přes vrátnici, ve firmě ani jiný výjezd není," zmínil Dolanský.
Dolanský u soudu také uvedl, že na vrátnici nebyl problém, protože tudy denně projely desítky, možná stovky aut. Vrátní nekontrolovali, kam přesně náklad odjíždí. A jediná kamera, která byla u vrátnice, prý byla nasměrovaná jinam.
Prvního tři čtvrtě roku vozili zhruba každý týden jednu várku kradených cihliček do kovošrotu v Jihlavské ulici ve Žďáru nad Sázavou nebo do Luk nad Jihlavou.
Na jednu občanku cihličky maximálně za deset tisíc
Tam na občanské průkazy svých známých, kteří o tom údajně neměli tušení, neobvyklý náklad prodávali. Vždy tak, aby na jednu občanku nebylo víc než za deset tisíc korun. Aby nevznikla daňová povinnost.
Poté si Patrik Tobolka od září 2012 do dubna 2013 sehnal odbyt pro kradené kovy na Havlíčkobrodsku ve sběrných surovinách ve Mstislavicích.
Kamilu Vavřičkovi a Pavlu Jahnovi tvrdil, že je to z jeho firmy a že jde o nadnormativní zásoby určené k likvidaci. Jahn a Vavřička měli podle žalobce zastřít původ tohoto materiálu, řádně jej nezdokladovat a prodat dál.
Například Jaroslav Dolanský ve středu u soudu přiznal, že si krádežemi přišel na asi 400 tisíc, ze kterých už nemá ani korunu. Je nezaměstnaný, má tři děti ze dvou vztahů. Platí alimenty. V Tokozu bral výplatu 10 tisíc čistého, potřeboval ale na splácení hypotéky na byt a živobytí.
Nakonec byt musel stejně prodat a dnes nemá zase nic. Patrik Tobolka totiž vydělané desítky tisíc korun prohrál obratem v automatech.
Soud zatím neskončil.
