Šestadvacetiletá výtvarnice tíhla k malování a celkově ke tvůrčí činnosti už odmalička, a to hlavně díky svému otci Jiřímu Svobodovi. „Vlohy mám opravdu nejspíš po něm. Taťka rád kreslil, maloval, různě tvořil. Má taky se třemi kamarády amatérské loutkové divadlo POKLAD a loutky i sám renovuje a vyrábí,“ popisuje Kristýna Hamáková, která se uměleckým směrem vydala i na střední a vysoké škole.
Při vzniku její značky produktů však hrála významnou roli především pandemie covidu... „Všichni jsme v té době byli více méně zavření doma. A pro mě to bylo vlastně poprvé, kdy jsem měla na malování dostatek času a klidu. Předtím jsem se hodně věnovala studiu na vysoké škole, do toho jsem měla na částečný úvazek práci a o víkendech ještě chodila na brigády. Takže na tvoření moc prostoru nebylo,“ vzpomíná výtvarnice.
Během epidemie maleb a nápadů přibývalo a jejich autorce přišlo škoda, aby obrázky končily „pouze“ jako nápady na papíře. Jednotlivé motivy se tak postupně stěhovaly na bločky, přáníčka nebo placky. Ruku v ruce s tím se rozšiřoval také ateliér a jeho vybavení.
O tom, jaké konkrétní výrobky pod rukama tvůrkyně vzniknou, rozhodovaly hlavně její osobní preference. A také fakt, že zboží dle svých představ prostě nemohla nikde nalézt.
„Sháněla jsem třeba blok s nějakým motivem, ale v běžných obchodech jsem ho nenašla, nebo mi motivy přišly kýčovité a tuctové. Tak jsem si řekla, že si prostě toho ledňáčka, jehož hledám, na sešit namaluji sama,“ líčí Kristýna Hamáková.
Inspirací pro značku byl kocour rodičů
V potaz ale brala i podněty od okolí. „Kamarádka si stěžovala, že kupovala samolepky na dárky a nějaké další dekorace v papírnictví, ale vše jí přišlo takové stejné, bez nápadu a navíc i docela drahé,“ říká mladá žena.
Kristýna Hamáková
|
Takové výzvy má podle svých slov ráda - hned se tedy pustila do práce a zkusila vytvořit samolepky, jež jsou hezčí, levnější a nápaditější než ty komerčně vyráběné.
S rostoucím množstvím produktů přišla na svět i značka, pod níž věci vznikají. Název Kocour v křoví má dle autorky původ u starého kocoura jejích rodičů i koček celkově, neboť tato zvířata se u ní i celé rodiny těší velké oblibě. Křoví je pak určitým symbolem přírody, jelikož právě zvířata a příroda jsou hlavními motivy, které umělkyně ztvárňuje.
Že by však sbírala inspiraci přímo v terénu, to v tuto chvíli nehrozí. Jako maminka ani ne dvouletého syna, která navíc koncem roku očekává narození dalšího potomka, nemá nyní na procházky přírodou se skicákem v ruce moc času. „Moje tvoření probíhá tak, že večer uspím dítě a volné okamžiky se poté snažím využít na maximum. Navíc mi to přijde jako smysluplnější vyplnění času než třeba koukání na televizi,“ popisuje výtvarnice.
Maluje hlavně akvarelovými barvami. Obvykle si stanoví motiv a potom zkouší ztvárňovat jeho různé varianty, s různým barevným pozadím a se zobrazením na různých typech zboží. Produkty i všelijak kombinuje. „Mám totiž sama hodně ráda různé sady výrobků a ráda je i dostávám, takže je i vytvářím,“ podotýká Hamáková. Pořídit si u ní tak lze například set bloku, placky a dárkové kartičky se stejnými motivy.
Většina výrobků z ateliéru Kocour v křoví je plná veselých barev. „V dnešní době minimalismu to asi úplně trendy není, ale mně se to takhle líbí,“ říká autorka. Mezi motivy vedou zmíněná zvířata a také květiny.
Oblíbený kalendář k dotvoření
Z produktů jdou podle výtvarnice na odbyt nejvíce placky, drobnost za pár korun, jež potěší děti i dospělé - třeba jako dárek z trhu. Populární jsou rovněž bloky nebo přáníčka doplněná právě o placku.
„Přišlo mi líto, že když člověk dostane blahopřání, tak ho možná někde na chvíli vystaví, pak jej ale stejně někam založí nebo vyhodí. Placku si alespoň každý nechá na památku a připomene si tím nějakou událost,“ přibližuje tvůrkyně a doplňuje, že bestsellerem je už nějaký čas i takzvaný kalendář k dotvoření.
„To je další věc, co vznikla vlastně náhodou,“ směje se Kristýna Hamáková. Když totiž objednávala pro rodinu fotokalendář od běžné firmy, zdál se jí zbytečně drahý. Využila tedy už předtištěné „korpusy“, pocházející z výroby jejího autorského kalendáře s malbami. Jen místo obrázků putovaly na stránky fotky.
„Kamarádka hned hlásila, že by takový kalendář k dotvoření chtěla taky. A ozývali se další a další známí, takže jsem ho nakonec zařadila mezi nabízené zboží,“ líčí autorka s tím, že jde o měsíční kalendář, kde je na stránce vždy ponechané volné místo pro kresby či vlepení fotek.
Ilustrované návody pro archeology
Kristýna Hamáková maluje i na zakázku, například portréty dětí, nebo konkrétní blahopřání na míru - třeba ke svatbě. Věnuje se rovněž ilustracím.
„Aktuálně pracuji na zakázce pro Archeologický ústav Akademie věd v Brně a Katedru UNESCO pro muzeologii a světové dědictví při Masarykově univerzitě. Jedná se mimo jiné o různé návody a postupy při kroužení na historickém hrnčířském kruhu,“ vysvětluje výtvarnice.
V minulosti dělala třeba i ilustrace pro pracovní listy v projektu Cisterciácké klášterní krajiny. „Líbí se mi, že moje výtvarná práce, byť je to zatím spíš jen přivýdělek na mateřské dovolené, je tak různorodá. Pokaždé dělám něco trochu jiného. A to mě moc baví,“ vyznává se autorka.
Zdůrazňuje také, že svému koníčku by se nemohla věnovat bez pomoci rodiny. Její tchyně Iva Hamáková se například, jakožto šikovná švadlenka, podílí na výrobě malovaných textilních taštiček. „Maminka a babička pomáhají s prodejem na trzích, manžel je velká podpora a také taková transportní služba. Taťka zase umí mé výtvory zhodnotit a přispět radou. Jen malého syna od asistence raději ještě držím dál,“ dodává se smíchem výtvarnice.
