Terénní práce, které u žďárské památky začaly v říjnu, jsou součástí velké obnovy slavného poutního místa postaveného v letech 1719– 1722 Janem Blažejem Santinim-Aichlem ve stylu barokní gotiky.
„Terén zrušeného hřbitova byl dost nerovný, zvlněný, s různou výškou, bylo potřeba jej srovnat,“ říká Michaela Kokojanová, kastelánka památky zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Po přemístění nebo zrušení posledních hrobů a obnově celého vnějšího pláště kostela se nyní pracuje na konečných úpravách.
Bagristé vyhrabali vrchních 30 až 50 centimetrů hlíny, kterou pak vytřídili. „Katrování se provádí bagrem se speciální lžící. Z ní díky vibracím propadává už čistá hlína, kamení a suť se dává na hromadu a pak odváží pryč,“ vysvětluje bagrista David Hamšík.
 |
Novou svrchní vrstvu bude podle něj tvořit substrát z hlíny smíchané s pískem a štěrkem. „Terén nebude mít od kostela k ambitu rychlý plynulý spád, ale budou v něm tři terasovité zlomy,“ popisuje Hamšík.
Město Žďár nad Sázavou se ke zrušení hřbitova zavázalo v 90. letech, když byl poutní areál zapsán do UNESCO (1994). U kostela se do země nepohřbívá už od roku 1996, kdy byl na úbočí Zelené hory zkolaudován nový městský hřbitov. „Do roku 2002 pak došlo u kostela pouze k uložení několika uren,“ upřesňuje farář Vladimír Vojtěch Záleský.
Přeplněný hřbitov, kde bylo podle kastelánky až tisíc hrobů, nebyl původně součástí poutního areálu. Paradoxně ale zřízení pohřebiště přispělo na konci 18. století k zachování architektonicky ojedinělé stavby poškozené v roce 1784 požárem. Zřízením pohřebiště se však postupně zvyšoval terén a vlhkost pak zásadně ohrožovala ambit.
Nyní se tak prostor vrací ke svému původnímu účelu, kdy sloužil tisícům poutníků. „Louka pro poutníky byla na místě od vzniku kostela až do založení hřbitova v roce 1792, pak místo více než 200 let sloužilo jako hřbitov,“ shrnuje Kokojanová.
Občas se narazí na kosti
Rozhodnutí exhumovat a přestěhovat v 90. letech první řady hrobů vzbudilo velké emoce. A o citlivou záležitost jde dodnes, někteří pozůstalí stále chodí zapalovat svíčky na místo, kde byli pohřbeni jejich předci.
„Při terénních úpravách na poutním nádvoří se samozřejmě občas narazí na kosti, které nebyly uloženy hluboko pod zemí. Jen malá část původních hrobů byla přenesena na nový hřbitov, většina zemřelých zůstala na zrušeném hřbitově, a proto bude i nadále místem pietním,“ ujišťuje farář Záleský.
Počítá také se vznikem pietního místa pro zapalování svíček v jedné z kaplí ambitu mezi Bavorskou kaplí a bránou k parkovišti.
Ostatky nalezené při bagrování pracovníci shromáždili. Kněz pak během listopadu uložil do společného hrobu několik krabic kostí a uren s popelem.
Zásadní novinkou budou chodníky z velkoformátové žulové dlažby. „Nové chodníky spojí kostel se třemi funkčními branami ambitu,“ vysvětluje kastelánka. Celý prostor bude trávou oset až na jaře. Práce však nyní pokračují i uvnitř kostela a v ateliéru, kam byly převezeny k restaurování všechny oltáře.
Stát vrátil světoznámý areál poutního kostela před šesti roky římskokatolické církvi. Po kostele a louce přijde na řadu obnova ambitu.
